bereme zakázané uvolnění.. /Dorian, Grey256, Stein27 and others/

14. Happier

"Ty to moc dobře víš" řekla jsem a můj obličej byl hodně blízko něj docela by mě zajímalo co si myslí a odtáhla jsem se. Kluci přišli zpět dohodlo se, že se pojede k nám, protože prý chcou zase něco slavit. Dojeli jsme k nám na byt a všichni se nasoukali dovnitř položily jsme věci na zem a sedli si na gauč, který byl naštěstí dostatečně velký, aby se tam vešli všichni kdyztak ještě byli vedle křesla a proto jsem si sedla do křesla pro změnu. Kluci natahali všechno možné sem do obýváku a začali chlastat ještě, aby taky ne ale já jsem nepila nebylo to s toho důvodu, že nejsem plnoletá o to nešlo stejnak mi bude brzo osmnáct. Spíše vždy, když jsem pila tak jsem se opila do němoty, že jsem pak nic už nevnímala zahánělo to tu bolest, která mě pronásledovala celý život, ale teď mám kluky a proto už mi je líp.

Pozorovala sem je řvali a a hlasitě si povídali a chvilkami se něčemu smáli. Po třech hodinách sedění a pozorování těch auticistických opic  na mě začala dopadat únava nevim proč. Vstala jsem a zmizela jsem ve dveřích mého a Martinovo pokoje. Zalezla jsem do postele a lehla si na bok a zavřela oči. Uslyšela jsem kroky a jak někdo otevírá a zavírá dveře od tohohle pokoje pak následující kroky k mé posteli. Když se postel prohloubila a na mém pase jsem ucítila dvě ruce. Poznala bych ho všude byl to Petr.. "Ty si nepil?" Zamumlal jsem směrem k němu a otočila se tak, abych mu viděla do očí. Byl střízlivý vypadalo to jako kdyby doopravdy nepil. "Ne nepil.." odpověděl mi a pozoroval moje oči, které se topily v jeho modrých očí.

Moje tělo na jeho doteky reagovalo dost.. vždycky mám motýlky v břiše a cítím se s ním šťastná, ale pořád si nedokážu připustit to, že k němu něco cítím něco víc než kamarádství. Myslím si, že on by mě rovnou odmítl a proto semnou teď leží v jedné posteli a objímá mě.. ozvalo se moje vnitřní myšlení hned jsem ho zahnala do zadní části mého mozku a pozorovala Péťu. "Dobrou noc Rue" Zašeptal až moc blízko mého ucha přejel mi mráz po zádech a naskočila mi husina.. otočila jsem se zády k němu a on si mě přitáhl blíže k sobě a objímal mě "Dobrou.." zamumlala jsem a po chvilce jsem usnula.

Ráno, když jsem se probudila vedle mě už nikdo neležel byla jsem tu sama. Povzdechla jsem si samota mě tíží každý den čím dál víc. Vstala jsem s postele a rozešla se jako každé ráno do kuchyně. V obýváku to vypadalo jako po výbuchu, ale pořád jsem tu nikoho nepotkala divné. V kuchyni na stole ležel papírek s dopisem, že kluci už jeli, protože měli nějaké povinnosti a že David a Martin budou u svých holek.  Zatřepala jsem hlavou "To tady nemohl zůstat semnou aspoň jeden s nich?" Promluvila jsem do ticha a na tuhle otázku jsem bohužel nenašla odpověď.

Odpoledne jsem se rozhodla jít ven třeba někoho potkám a budu se mít konečně s někým bavit. Vyšla jsem i se skatem s bytovky ven. Venku bylo teplo a sluníčko mě až moc nepříjemně pálilo do obličeje, ale ignorovala jsem to. Mohlo být tak 27 stupňů což na mě je až moc. Rozjela jsem se směrem k místnímu skateparku bylo tady docela dost lidí jak děti tak i teenageři neboli lidi v mém věku. Rozjela jsem se a sjela rampu a vyjela ji znovu. Nahoře jsem zastavila a čekala až tam bude místo, protože tam bylo hodně lidí a já se mezi ně nechtěla mačkat  "Ahoj jsem Marie a ty?" promluvila ke mě dívka s hnědými vlasy a menší postavou. Vypadala jako sympatický člověk "jsem Rue těší mě" Usmála jsem se na ni chtěla jsem vypadat aspoň trochu sympaticky. "jsi nová? Nikdy jsem tě tady neviděla" zeptala se mě a já se jen uchechtla pravda byla taková, že jsem sem chodila jen v noci a odpoledne fakt musela nastat jen vyjmečná situace. "Ne nejsem tu nová jen jsem chodím, když tu nikdo není" odpověděla jsem ji s úsměvem "Tak to jo.. můžeme být kamarádky co ty na to?" zeptala se znovu a já jen přikývla byla jsem za to ráda. Dala mi svůj Instagram a já pak začala zase jezdit a ona taky.

Po asi třech možná čtyřech hodinách jsem se rozhodla jít domů. Rozloučila jsem se s Verčou a rozjela se k naší bytovce.  Vyšla jsem schody a dostala se do bytu. Zavřela jsem za sebou a odložila skate na zem a vsechno ostatní také. Šla se napít do kuchyně, protože jsem měla docela velkou žízeň a také spotřebu energie. Podívala jsem se na mobil napsalo mi cizí číslo "Ahoj Princezno nechceš někam zajít někdy jen my dva?"  bylo to divné "Eh? Kdo píše" odpověděla jsem tomu spíše jsem čekala, že to byl omyl a že si jen někdo spletl číslo. "Ten se, kterým poslední dobou usínáš." Odpověděl a mě napadl jen jeden člověk "Petře?" napsala jsem a rozešla se ke své posteli, protože bylo osm hodin večer a já nemám nic jiného na práci. "Ano to jsem já." Odpověděl a já se usmála, ale odkud mohl vzít moje číslo? "Tak co šla by si?" napsal další zprávu. Mám nebo ne? Chvíli jsem nadtím přemýšlela třeba by se náš vztah mohl dál posunout, ale co když si dělá jen srandu a nemyslí to vážně? "Ano" odpověděla jsem mu a koukala se ještě chvíli do mobilu. Poté si s ním ještě chvíli psala vlastně spíše o kravinách a tak a poté jsme si oba popřáli dobrou noc a já usnula..

Další den se zase opakoval úplně stejně přestala jsem to počítat. "Co takhle někam dnes zajít?" zeptal se Petr, protože jsme si spolu chvíli už psali přišlo mi, že měl dnes asi hodně času. "Klidně." odpověděla jsem mu na zprávu byla jsem ráda, že konečně vypadnu pryč s baráku a to ještě s člověkem se kterým jsem šťastná. Domluvily jsme se, že půjdem do kavárny a sraz ve 3 byla jsem natěšená jako kdyby mi bylo 6 let a já měla dostat novou hračku... 

Bylo půl druhé odpoledne a já byla nervózní nevím proč? Proč jsem se tak stresovala?  Převlékla jsem se do baggy oblečení s tím, že jsem si vzala crop top černý s dlouhými rukávy. Sice jsem na crop topy nebyla hubená, ale líbilo se mi to.. jenže co, když jemu ne? Vzala jsem si nakonec ještě i mikinu byla mi až moc velká, ale byla Martinova není  se čemu divit.  Podívala jsem se na hodiny měla jsem tam být až za hodinu. Chodila jsem po místnosti tam a zpátky, protože jsem nedokázala sedět.

Ayooooo další KAPITOLA IS HEREEEE
Je to na nic ja vim, ale vypada to, ze vás to baví za co jsem hodně ráda <3