bereme zakázané uvolnění.. /Dorian, Grey256, Stein27 and others/

8. Long days

"Mě to tu také bude chybět..heh.." Řeknu popravdě a sednu si. "Ale užila jsem si to tu." Dodám a usměju se byla jsem ráda, že jsme se asi usmířili nebo aspoň to tak vypadá.. zakroutím nad tím hlavou. "No nic tak já půjdu" Řekne a zvedne se a rozejde se pryč s místnosti zůstala jsem tu zase sama.  Zvednu se a začnu si pobalovat věci, které tu mám tak různě po pokoji ne, že bych byla velký bordelář nebo vůbec, že bych byla tak spíše mám jen roztahané oblečení po pokoji.
A jelikož za dva dny odjíždíme tak je dobrý mít dříve zabaleno, když to dodělám tak jdu dolů kluci koukají na fotbal takže si mě ani nevšimli jen jsem nadtím pokrčila rameny.

Šla jsem do kuchyně kde byl Štuky pozdravila jsem ho a vzala si vodu, které jsem se rovnou napila. "Rueeeee, že nám uvaříš oběd?" Přiběhne David s prosbou. "Hmm nechceš spíše něco objednat? Nevim co vařit" Řeknu popravdě a pokrčím rameny hlavně se mi nechtělo vařit. "Vidíš to mě nenapadlo" Řekne a já se jen zasměju. Jdu si sednout vedle Martina dělal něco na mobilu, ale po chvilce toho nechal a odložil mobil. "Nechceš si zahrát karty nebo tak něco?" Zeptá se mě a já přikývnu. "Hmm co takhle prší?" Zeptám se a on hned souhlasí dojdu tedy pro karty a hned se za nim vrátím. Rozdám karty a začneme hrát měla jsem dvě sedmičky což bylo celkem výhodné zatím jsem vyhrávala. Po asi 5 minutách jsme dohráli hru a já vyhrála Martin hrál uraženého, ale pak se tomu začal také smát.

Poté jsme hráli ještě další půl hodinu musím uznat, že jsem párkrát prohrála, ale to nevadí stejnak to bylo fajne. Hehe.
Povídala jsem si s Martinem, když v tom přišel David a dal nám jídlo, které objednal a šel za klukama do obýváku my jsme se s Martinem rozhodli také tam jít.
Došli jsme tam já jsem si sedla na opěrátko gauče a Martin si sedl někam ke klukům. Vytáhla jsem si mobil a začala do něho koukat s tím, že jsem přitom jedla, když jsem to dojedla tak jsem se zvedla a šla ven na zahradu bylo hezky a ve vnitř mě to nebavilo jak by se mohli pořád koukat na televizi?

Sedla jsem si do křesla a začala si číst. Ano knihu jsem čmajzla cestou Ehm, když jsem žila ještě s otcem tak jsem neměla šanci moc číst.. nebo spíše na to nebyla chuť. Uh.. Začetla jsem se natolik, že jsem si ani nevšimla, že tu semnou někdo sedí to jsem ovšemže zjistila až, když jsem zvedla hlavu od knihy. Seděl tu Petr a kouřil cigaretu "Ahoj" Řeknu mu, když se na mě podívá. Jen Přikývne na pozdrav "Co čteš?" Zeptá se mě a já překvapeně zamrkám očima on se mě ptá na to co čtu? Nespadl s višně? On a číst? Nebo spíše si toho moc namlouvám. "Hmm umění umírat" odpověděla jsem mu byla to nějaká detektivka a zatím to bylo celkem zajímavé. "Aha" Řekne a uchechtne se "Um myslel jsem si, že budeš číst ty romanťárny" Řekne popravdě a já jen zakroutím hlavou záporně "Nikdy fuj" potvrdím to i slovami a zasměju se. On se usmívá bylo hezký ho tak vidět. "Guuysss půjdeme na procházku všichni povinně" Přijde Calin a já ho probodnu pohledem. I když možná by to nemuselo být tak špatné? Eh-
"Hmm fajn" Odpovím bylo vidět, že Petrovi se tam moc nechtělo, ale tak co měl dělat? Byla jsem na tom stejně heh- a stejně by tu pak možná byla nuda.
Zvednu se a jdu dovnitř kluci jdou zamnou už jsem viděla jak si všichni berou boty. Vzala jsem si svoje staré boty  a šla před dům čekat, aby jsme se tam nemačkali. Dám si mobil do kapsy a to samé i sluchátka. Po chvilce jsme vyšli.
Šli jsme už tak půl hodiny a šli lesem zatím to byla krátká procházka ehm pokud si vezmeš jejich pojmy dobře. Šla jsem úplně nakonci, protože oni byli až moc rychlý a mě se nechtělo chodit rychle. Nevím kam spěchají. Byla jsem ve svých myšlenkách asi až moc, protože jsem málem do někoho narazila, ale naštěstí jsem to ubrzdila.

Nikdo si ničeho nevšiml a tak se šlo dál já už jsem tedy nad ničím nepřemýšlela radši  a ani už mi nešlo se zapřemýšlet.
Najednou se ke mně nakonec přidal Petr. Koukla jsem se na něho celkem zmateně "Nebaví mě to tam s nimi" Řekne, když uvidí, že se na něho zmateně koukám.
Nakonec přikývnu a pokračuju dál v cestě "Hmm co takhle se od nich odpojit?" Zeptá se mě a já se na něj podívám "Jak chceš" odpovím mu sice jsem absolutně nevěděla kam chce jít, ale tak proč ne.
Otočili jsme směr les uh jo bylo to divný, ale zdálo se, že to tu zná. "Doufám, že mě nechceš znásilnit" Řeknu mu i když to myslím spíše jen jako vtip "Ne neboj se od toho tu nejsem" odpoví a uchechtne se.
Šli jsme dál. Došli jsme na nějakej menší útes byl tu dobrý výhled. Sedl si na zem a já si sedla vedle něj. "Sem chodím hodně často je tu klid. A nikdo moc neví o tomhle místě" řekne Petr. Já jen přikývnu "Je to tu hezké" řeknu popravdě a kouknu se na něj. "Mmm... ty sem chodíš hlavně, když sem jedete, že?" Řeknu bylo by to dost logické "Chech jo.. jinak je to celkem dálka" Řekne s uchechtnutím a pokrčí rameny. Přikývnu a kouknu se před sebe "Povíš mi o sobě něco?" Zeptá se mě a já mu odpovím "A co? Co by si chtěl o mě vědět.." zeptám se ho "Třeba co tvoje minulost? Jestli to není teda moc citlivé téma... a nebo dokonce moc osobní pochopil bych to." Řekne a já se na něho kouknu. "Uhm moje máma umřela při porodu... žila jsem s otcem, který mě neměl rád nesnáší mě dává mi za vinu to, že jsem zabila matku, že za to můžu já. Od té doby to jde vše s kopce. Někdy se o mě starala babička, ale potom umřela, proto jsem se vrátila zpátky do jeho péče nebo spíše k němu. Začal mě tolik nenávidět až k tomu, že mě začal bít kopat.. věčně chodil opilej domu. Od 13 let jsem přes noc chodila spát někam mimo dům buďto to byli moji bývalí kamarádi a nebo lavička v parku." Uchechtne se a steče ji slza. "Když mě kluci viděli a zjistili co se stalo tak si mě vzali k nim.. takže bydlím teď s nimi.." Dodám ještě a koukám se před sebe.. nechci se na něj koukat možná bych v jeho očích viděla lítost? A nebo dokonce znechucení.. "Můj otec... mě vyhodil s domu.. kde jsem vyrůstal a plnil si svoje sny..." Řekl a já se na něj koukla soucitně.

————————————————————
Helou další kapitola its here je to sr*cka ale proste you are living just once. Doufam, že se to líbí aspoň někomu Omg<3