Despair

52. Část *Pohled Louise*

„Kde je! Kde sakra je!" křičel jsem jako smyslů zbavený. Měl jsem takový vztek, až jsem se tahal za vlasy a myslel si v jednu chvíli, že si je všechny vyrvu. „Uklidni se Louisi," zahlásila moje pravá matka, ale já po ní vrhnul jenom nenávistný pohled. Byl jsem v Marcolnově kanceláři, kde byla ona- moje matka, dále Robert a nakonec sám Marcoln, který seděl za svým pracovním stolem a váhavě se na mě podíval.

„Doufám, že jsi smířený s tím, že si vezmeš moji dceru," řekl úplně něco jiného a já protočil očima. „Jsem s tím smířený asi tak, jako že si vaši dceru nevezmu. Jestli je po vás, tak je asi úplně stejně pitomá. Celou dobu mi bylo vynaloženo, jak se tady o nás postaráte, a všechno bude v pohodě, ale mezi tím mě tu nutíte do vztahu, do kterého stejně já nechci a nakonec zmizí Bodie!" vyštěkl jsem nahlas.

„Říkám ti, že si moji dceru vezmeš a hotovo." „Vy asi netušíte, o co se tady jedná. My vás máme zachránit, ale jestli si myslíte, že s takovým přístupem vám já pomůžu, tak to se teda mýlíte. Pěkně se vrátím domů a bude mi úplně u prdele, co se stane se společenstvím. Já se do prdele ptám, kde je Bodie." Držel jsem se, abych mu jednu nenatáhl, protože to by pro mě asi nebylo úplně dobré.

„Ona to tu všechno ničila. Chtěl jsem ji nechat v žaláři, ale utekla a já nevím, kde může být. Asi se vrátila do světa lidí, ale tam se ty vrátit nemůžeš. Všechno by si tím zkazil," řekl jeho přísným hlasem a já zavrčel. „Má pravdu, Louisi. Měli bychom to nechat být, Bodie se určitě vrátí, jenom je vystrašená," ozval se Robert, ale to je další člověk na kterého já nemám náladu.

„Myslíte si, že vás budu tady všechny poslouchat. Mně je úplně u prdele, co se s vámi stane. Já byl ochotný s vámi spolupracovat. Chtěl jsem vás zachránit, ale místo toho se stane tohle všechno. Já věděl, že tady nemáme chodit, ale to Bodie byla ta, která mě k tomu přiměla, abychom sem šli a jak jste se jí odvděčili. Nejste pravý vůdce Marcolne, kdybyste byl, záleželo by vám více na vašich lidech," plivnul jsem mu do tváře a chystal se na odchod, když jsem na zádech pocítil silnou bolest, až jsem se zhroutil.

„Tohle nevypadá dobře!" zaječel Robert a doběhl ke mně. Pomohl mi na nohy a podpíral mě. Já jsem zhluboka dýchal a cítil jsem něco bolestivého na zádech. „Odhrňte mu triko a podívejte se mu na záda," nařídil Robert a já pomalu cítil, jak mi dochází síly. Byl to James, který ke mně přistoupil a udělal to, co mu nařídil Robert.

„Je to jasné. Tvoří se šesté pouto a je k tomu pádný důvod. Bodie se přidala na stranu zla," řekl James a to bylo vše, co jsem slyšel, protože jsem pocítil energii, která mnou projela jako elektrický šok a já upadl do bezvědomí.

Když jsem se probudil, seděla u mě má matka. Ležel jsem ve svém pokoji na posteli. Na zádech jsem cítil mírné pálení, ale to bylo všechno. Zamžikal jsem a čekal, dokud nezaostřím. Nadechl jsem se a posadil se do sedu. Má matka si toho okamžitě všimla a nechala na mě viset její pronikavý pohled.

„Jak dlouho jsem byl mimo?" zeptal jsem se. „Dva dny," odpověděla a já si povzdechl. „Už se Bodie vrátila?" navrhnul jsem další otázku a doufal jsem, že odpověď bude kladná. „Louisi, ta se jen tak nevrátí. Zradila nás, přidala se na stranu zla," odpověděla mi. Nemohl jsem tomu uvěřit. Proč by to sakra Bodie udělala? Šla proti mně? Všechno, co říkala, byla jenom hra? O tomhle jsem silně pochyboval.

„Co se mi to stalo?" „Pouto. Postupně se stáváš neovladatelným. Jestli se Bodie do čtrnácti dnů nevrátí, pouto se vytvoří zcela celé a ty navždy opovrhneš společenstvím a vydáš se do temnoty, kde budeš vládnout a to se nesmí stát, jinak je s námi opravdu konec." „Taková pitomost," zahučel jsem. „Pitomost možná, ale dost nepříjemná. Musíme odtamtud nějak Bodie dostat. Tvá záda, budou tě sem tam pobolívat, ale jinak nic horšího by se ti stát nemělo." „Půjdu tam a najdu Bodie," navrhnul jsem. „Nemůžeš tam jít. Jakmile vstoupíš za hranice temnoty, bude s tebou konec. Louisi, poslouchej, neudělej nějakou blbost. Pošleme tam někoho jiného, ale ty se odsud nehneš," poručila mi, ale kdo by poslouchal matku, která ho vyměnila za práci? Odfrkl jsem si a lehnul si zpátky na postel.