Maybe, I love you-Vkook [j. jk×k.th]

11. 🤕

Pohled Kook

Otočil jsem se za hlasem. Stál tam Luhan. Vypadal naštvaně. Opatrně jsem položil skleničku zpět na linku, aniž bych z něj spustil oči. Teda, aspoň jsem si myslel že jsem ji na tu linku položil. TŘÍSK! Tak jsem ji nepoložil.

,,DĚLÁŠ SI ZE MĚ SRANDU?" Aj aj aj. Přemýšlel jsem na tím jaký bude můj trest, když Hobiho by takový, že dostal dvacet ran bičem. Kolik dostanu já? Bude to vůbec jen bič? Nebo něco horšího? ,,HEJ! NA NĚCO JSEM SE TĚ PTAL. CHCI SVOU ODPOVĚĎ! A TO HNED!!" Probudil mě z mého přemýšlení už velmi vytočený Luhan.

,,Ne p-pane."

,,Popřemýšlím nad trestem, ale bude velký." Odpověděl mi Luhan. Chvíli jsme tam tak stáli a vzájemně si hleděli do očí. Kolika klukům říkal to co nám. Kolik kluků tu muselo trpět. Lekl jsem se když se za Luhanem objevila osoba.

,,Lásííííí, nebuď na ně tak přísný. Já vím že je musíš nějak vycvičit, ale tenhle není beztak ani plnoletý. Hej, mladej, Kooku nebo jak se jmenuješ, kolik ti je?" Zeptal se mě ten jeho boyfriend. Asi.

,,N-no j-je mi d-devatenáct let, pane." Odpověděl jsem mu radši co nejdříve, aby pak na mě nemuseli být naštvaní oba. To bych pak musel podstoupit větší trest. Aaa to úplně nechci.