Maybe, I love you-Vkook [j. jk×k.th]

8.

                      Věnováno tkkg11
Pohled Kook

Když jsme s Taem a Hobim vyšli ven, tak jsme si začali povídat jaká je naše nejoblíbenější značka bot. (Omlouvám se, ale nic jinýho mě nenapadlo)

Ale když jsme potom procházeli takovou tmavou, temnou uličkou, ztichli jsme. V tu chvíli jsem ucítil jak mi někdo něco přiložil k ústům. Začal jsem panikařit a prudce se nadechovat. To jsem ale asi neměl. Protože po chvíli jsem začal cítit jak ztrácím vědomí...

Probudila mě ostrá bolest hlavy, chlad, hlad a žízeň. Otevřel jsem oči, ale nic jsem neviděl. 

,,Halóóó" ozval se mně neznámý hlas. Nevěděl jsem jestli to je bezpečné tomu odpovědět. ,,Je tady někdo?" Zeptalo se to znovu. Usoudil jsem, že tomu odpovím.

,,Haló. Jsem tady já. Kdo jsi, proč tady jsi a proč tady jsem já?" Zeptal jsem se ho. Tak a teď už jen doufat že to není žádnej peďouš anebo psychouš.

,,Jmenuji se Kim Seokjin. Neboj se mě, jsem hodný. A unesli mě. Nejspíš i tebe. Ty jsi kdo? Jeon Jungkook, Kim Taehyung a nebo Jung Hoseok?" P-počkat CO?! O-oni mě někdo u-unesli? Proč mě? A jak on zná naše jména?

,,Jak znáš naše jména?" Zeptal jsem se ho. Strašně bych chtěl vědět jestli jsou tady v místnosti i Tae a Hobi.

,,Noo, slyšel jsem Luhana jak o vás mluví. Tak jsem si myslel že jsi jeden z nich." Počkat jako TEN LUHAN?!

,,Já jsem Jeon Jungkook. Nevíš jestli jsou moji přátelé v této místnosti s námi?" Zeptal jsem se ho.

,,Jo takže ty jsi s Taem ten hlavní." Zašeptal si pro sebe Seokjin. Asi si myslel že jsem to neslyšel, ale mně jako malému diagnostikovali nadpřirozenou slyšetnost.

,,Nooo, měli by být tady." Řekl mi Jin. Oddechl jsem si.

,,Tae!!!, Hobi!!" Zařval jsem na ně. Schválně jestli ještě chrápou.

,,Neřvi tady!! Zbláznil ses? Ještě nás uslyší, půjdou sem a dají nám tresty." Napomenul mě Jin.

Ticho.

Ticho.

Ubíjející Ticho.

,,Co se to tu děje?"