Naše jedinečné léto

16. Bazén

Vynořila jsem se na hladinu. Byla jsem úplně celá mokrá, včetně oblečení, ve kterém mě hodil do vody.

„Měl si pravdu! Nenávidím tě, debile!“ vykřikla jsem a on se smál jak blázen.

Najednou Matyáš spadl vedle mě do vody. Vynořil se a z tmavě hnědých vlasů mu kapala voda. Rozesmála jsem se.

„Jé, promiň! Já zakopla,“ řekla Laura ironicky a já na ní ukázala palec nahoru. Smála jsem se jako šílená dál.

„Ty, ale vypadáš,“ podotkl Matyáš, při pohledu na mě.

„Hezčí holku si neviděl, co?“ škádlila jsem ho a on se kupodivu rozesmál.

V tu chvíli skončila v bazéně i Laura.

„KDO TO BYL?!“ vykřikla naštvaně. Nevím, proč byla tak naštvaná, protože ona na rozdíl od nás měla plavky.

„To se dělá? Házet mého nejlepšího kámoše do bazénu?“ vykřikl Dan a rozesmál se.

„Tohle jsem chtěl udělat už dávno!“ vykřikl a měl radost, že Lauru dostal.

Netrvalo dlouho, než Dan skončil ve vodě vedle nás. Rychle vyplaval na hladinu.

„Co blbneš?“ řekl Dan zmateně. Nebylo mu moc rozumět, protože si lokl vody a rozkašlal se.

„Já snad nejsem tvůj nejlepší kámoš?!“ vykřikl dotčeně Ondra, který Dana shodil.

„Ne, oba jste mí nejlepší kamarádi. Chtěl jsem jen potrestat Lauru!“ vysvětloval.

„Neříkáš to jen tak?“ zeptal se Ondra jako kdyby Matyášovi záviděl. Odpověď jsme se, ale nedozvěděli, protože nečekaně spadl do bazénu i Ondra.

„Nepřehnala jsem to?“ zeptala se starostlivě Eliška a upravila si brýle.

„To si mě strčila ty?“ zeptal se Ondra a Eliška lehce zrudla. I mě překvapilo, že strčila Ondru do bazénu. Vždycky se chovala jako andílek.

„Nepřej si mě,“ hrozil jí Ondra.

Eliška si bez dalšího rozmyšlení sundala brýle a dobrovolně skočila do bazénu. Přímo před Ondru, aby ho pocákala. Všichni se rozesmáli.

„Ondro, myslím, že musíš přiznat, že tě Eliška dostala,“ řekl Dan a s Eliškou si plácli.

„Co teď?“ zeptal se pochvíli Matyáš.

„Zahrajeme si kohoutí zápasy!“ vykřikl Ondra.

Bez námitky jsem vyskočila Danovi na záda. Měla jsem na sobě stále ještě oblečení, protože nemělo cenu se jít převlékat, když bylo stejně už mokré.

Ondra si lehce posadil Elišku na ramena, ale ta se neudržela a oba se potopili.

Matyáš si nechtěně posadil na ramena Lauru, která byla s ním v týmu.

Ondra s Eliškou vypadli hned a my ostatní jsme se dostali do finále.

„Já tě shodím!“ vykřikla Laura.

„Klidně, ale já tebe jako první,“ vykřikla jsem.

Chvilku jsme se jen lehce pošťuchovali, ale nakonec klesla s Matyášem dolů.

„Vyhráli jsme!“ vykřikla jsem nadšeně. Dan mě radostí vyhodil do vzduchu.

Omylem jsem se nalokala vody a rozkašlala se. Dan mě poplácal po zádech a objal mě kolem ramen.

„To není fér! To je jasný, že vyhrají sourozenci a k tomu dvojčata! Požaduji výměnu párů!“ vykřikl Ondra.

„Souhlas,“ přitakal Matyáš. Nakonec jsme byli s Danem přehlasováni, protože Matyáš po zápase hodil Lauru nečekaně do vody.

„Já chci Lauru!“ vykřikl Ondra a Laura k němu doplavala.

„Tak já Elišku,“ přidal se Dan.

„Tak pojď, Sofie,“ řekl Matyáš.

Musel se potopit, protože je vyšší než Dan a já bych mu na ramena nevyskočila.

Když jsem získala stabilitu, vynořil se a odrhnul si vlasy z očí.

„Popravdě jsem rád, že si se mnou,“ řekl tiše, že jsem ho mohla slyšet jen já.

„Vážně?“ zeptala jsem se. Upřímně, tohle jsem nečekala.

„Vím, že jsi nebojácná a nehodláš se vzdát prvního místa.“

Do finále jsme postoupili my a Dan s Eliškou. Laura si naštvaně lehla zpět na lehátko a Ondra nás pozoroval vražedným pohledem. To mi na něm vadilo. Nedokázal se smířit s prohrou.

„Připravte se na prohru!“ vykřikl Dan, když už jsem byla já i Eliška nahoře.

„To se ještě uvidí, bráško,“ řekla jsem a začala bitva.

Strkali jsme do sebe s Eliškou, jak blázni. Bylo to vyrovnané, ale nakonec jsem ji přeci jen shodila i s Danem dolů. Matyáš mě opatrně sundal dolů.

„My jsme vyhráli?!“ řekl nevěřícně. Doslova zářil nadšení.

„Pořád platí, že tě nesnáším, ale poslední dobou mi připadá, že už nemám žádný důvod,“ řekla jsem skoro neslyšeně a Matyáš mě vyhodil radostí do vzduchu.