Dětský svět je plný kouzel, fantazie v něm křídla má. Každý den je zázrak nový, radost, která v srdci znívá.
Dospělí však s tvrdým hlasem, říkají, co je a není správné. Staví zdi a dávají hranice, v jejich očích svět se mění v stráže.
Obláčky snů, co byly bílé, náhle šednou, ztrácí lesk. Děti učí, že pravda je jiná, a svět se stává chladným jak břesk.
Kde dřív byly hrady v oblacích, zůstává jen prázdná zem. Kouzla mizí, jako mlha z rána, a duše dětská pláče jen.
Hra je teď jen ztráta času, v knihách nejsou hrdinové. Jen povinnosti, žádné snění, svět se mění v boj o slovo.
Děti hledí, srdce bolí, kde je svět, co měly rády? Fantazie křídla ztrácí, svět dospělých jim sny krade.
Ale v koutku duše přece, jiskra zůstává, malá, živá. Čeká tichou, klidnou nocí, až zas znovu vzlétne snima.
