Její ruce na mým pásku, moje jsou na bikynách

~Důvěra~

Tak jo včera jste si užili pohled jiné osoby dneska zase zpátky ke mě.

Ráno jsem vstala dřív než Viktor. Normálně bych čekala než se vzbudí, ale hlad mě bohužel vyhnal. "Tak jo co tu máme." Zadívala jsem se do ledničky. Asi bude nejlepší udělat palačinky. Nejspíš tu má všechny věci a kdyby ne nějak si poradím.

Po půl hodině jsem měla těsto hotové. No měla bych ho dřív, jenže nevím kde co má. Při dělání palačinek jsem začala opět přemýšlet na Viktorem. Až teď mi došlo že ta písnička, kterou mi pouštěl, má asi spojitost s tím co říkám Kuba. Nechtělo se mi tomu věřit. Chtělo by to odreagování. Písničky? Pustila jsem tedy svůj playlist a začala poslouchat. "Dobré ráno. Uteklas mi s postele." Zase mě vylekal. On to dělá naschvál. "Nelekej mě a taky dobré ráno." Už jsem se chtěla otočit jenže mi něco došlo. Uteklas mi s postele. Já nahodila svůj nechápavý výraz. "Utekla s postele z ní hodně divně." On si to taky uvědomil a začal se smát. "Promiň nedošlo mi to." Já jen kývla, že nevadí a on se přesunul na barovou židli.

"Si tu poprvé a už víš kde co mám divné." No to bych neřekla."Nemohla jsem najít půl hodiny mouku a asi všechny věci." Tomuhle já úplně neříkám, že vím,protože když něco vím tak to mám do pár minut hotové ne do půl hodiny. "Fajn mýlil jsem se. Jo a dneska tě chci vzít po Kladně. Je tu dost hezkých míst." Já jen kývla a zpátky se věnovala poslední palačince. Jakmile byla hotová dala jsem talíř na stůl. Zbytek věcí jako jsou další talíře, příbor, marmeláda atd. tam byli. "Dobrou chuť." Viktor na to odpověděl slovy. "Děkuji za snídani a taky doubrou chuť."

Po snídani jsme se převlekli, abyhom mohli do centra. Při obouvaní mi začal zvonit telefon, jenže já ho měla položeny na skříňce. "Tez volá ti em....  nezvedat nebo budeš nasraná?" Dohaje ségra. Co to bude tentokrát. Jo a proč ji tak mám. Snaží se mě využívat. Jak kvůli penězům, tak klukům z M+. Já neochotně vzala mobil a s kyselím ksychtem hovor vzala. "Co chceš?! Prachy? Nedám. Kluci nemají čas. Sorry." Byla jsem rozhodnuta hovor típnout, jenže ona mě zastavila. "Potkala jsem tvého ex." Co? Proč mi to říká. Co je to za sračku. "s Naty." Tohle už sračka není. "Co dohajzlu. Však o něm říkala jaký je to hajzl za to jak mě podváděl a že si mě nikdy nezasloužil. To je blbost spletla sis je." Ona mi tam teď začala říkat všechno co ví. Trvalo ji to asi tři minuty než ze sebe všechno dostala. Jak že spolu jsou už tři roky. Počkat. To by znamenalo že spolu byli už dva měsíce před naším roschodem."Ta bezpáteřní svině." Nesnáším sprostá slova, ale tohle jsem si nemohla odpustit. "Hele dík za info a já už musím jít sorry." Poprvé co na ní nejsem nepříjemná. Ona se jen rozloučí a hovor položí.

Viktor se na mě trochu usmíval. Co mu na tomhle přijde vtipné. "Si roztomilá, když se zlobíš." Měla jsem sto chutí mu nějak ublížit. "Neprovokuj nebo......" Než jsem to stihla doříct, došel ke mě a přirazil mě trochu ke dveřím. "Nebo co?" Teď radši nic. Co teď. Prostě dokončím svoji výhrůžku. "Nebo ti nehezky ublížím." Usmála jsem se jak andílek, pak mu podklouzla pod rukou a vzala si kabát.

***
"A já si myslela že Kladno je malé. Beru to zpět." Švihla jsem sebou na gauč. "Kdyby si nerejpala nemuseli jsem projít tolik věcí." Ano fajn můžu si za to chození sama. Utahovala jsem si z něho že je Kladno malé městečko. "Tez můžu mít otázku?" Nevadí mi když se mě lidi na něco ptají, vadí mi jen ty vážné tóny, které někdy používají. "Jo můžeš." Nenapadá mě žádná záludná otázka, kterou by na mě mohl mít, takže proč ne. "Proč ses zasekla u toho modelingu?" Au citlivé místo. Hodlala jsem říct, že jsem si vzpomněla na něco, ale v hlavě mi projela věta. Možná ti pomůže to někomu říct."Než jsem poznala kluky, sama jsem modeling dělala. Rodiče to chtěli já nejdřív taky, ale pak už ne. První půl rok byl super. Učila jsem se co a jak, všichni tam byli mýlí. Jakmile jsem, ale nastoupila na focení a chození po mole, všechno se posralo. Nemohla jsem moc jist, abych náhodou neměla o gram navíc a kvůli tomu jsem spadla do ppp a depresí. Bylo to peklo, které jsem nemohla opustit kvuli smlouvě. Další rok se k tomu přidalo násilí. Některé modelky byli i zneužíty. Nejhorším na tom je, že to byli ještě děcka, mě bylo tu dobu šestnáct, ale některým klidně čtrnáct. Hned po vyprchaní smlouvy jsem utekla, začala chodit k psychologovi a potkala kluky. Oni neví co se dělo jen mi pomohly s psychikou." Divím se že mi neukápla ani slza. Dřív pro mě bylo těžké jen na to pomyslet, ale Terka měla pravdu, pomohlo to."Ví o tom ještě někdo?" Já zakývala, že ne. "Prosím nikomu to neříkej. Si jediný komu jsem se svěřila." Jo fajn ví to moje psycholožka, ke které už nechodím.