Její ruce na mým pásku, moje jsou na bikynách

~Cígo na dobrou noc~

Už máme po natáčení a já sedím v autě s Dominikem a Jakubem. Jedeme směr restaurace, protože máme vsichni hlad. Někteří už teď jedou domů. Kluci s milion plus s  pár lidí z Magu a samozřejmě že Viktor zůstávají na ten oběd. Cesta trvla ani ne deset minut.

"Tak jak se vám líbilo natáčení." Zeptal se Kuba s nadšením. Jemu asi hodně, když nemusel být před někým pólo nahý. Všichni to nějak okomentovali jediná já dělal že nevnímám. "Tez co ty?" Já zvedla hlavu od jídelního lístku a podívala se na něj. "Hm?" Většina se nad tím uchetla. "Ty vole to jsi furt tak mimo s Viktora jo?" Jakub je někdy fakt vůl. Já nad tím obrátila oči a dál se věnovala jídelníčku.

Najednou do mě někdo drcl. "Terko co chceš na to jídlo?" Měla jsem jaksi chuť na pizzu takže pizza. "Hele já si dám tu žampiónovou pizzu." Tomáš jen přikývl a dál nic neříkal. Mě donesli jídlo jako poslední. Naštěstí to byla malá pizza takže jsme ji snědla sama.

"Tak jo zaplaceno máme tak vyrážíme domů?" Hned jak jsem tohle dořekla všechny pohledy padli ne mě. "Hele mi tu zůstáváme přes noc. Máme už něco vipito." No super, ale já tu nechci být přes noc. "Aha." Já jen mlčela a přemýšlela co teď. "Jestli chceš já domu už jedu, tak tě můžu hodit do Pardubek. Mám to po cestě." Nečekala bych že se zrovna Viktor ozve.

Já jen kývla a vzala jsi svoje věci. Potom jsme se ze všemi rozloučili a šli k jeho autu. "Jo a děkuji. Přes noc bych to tu vážně nezvládla." On jen kývl a nastoupil si, já vzápětí taky.

Většinu cesty jsem mlčeli dokud nezačala hrát moje oblíbená písnička 7 Years. Měla jsem ji strašně ráda i když mi nepřipomínala hezké vzpomínky. Ukaplo mi při tom pár slz.
"Hej děje se něco?" Já sebou mírně cukla. Byla jsem zabraná v myšlenkách. "Ne jen vzpomínky." On se na mě chvíli díval, samozřejmě že mezi tím sledoval cestu. To nechápu jak někdo při řízení zvládá dvě věci na jednou. Je to nebezpečné.

"Nekoukej tak na mě. Radši se divej na cestu." Pousmála jsem se nad tím a on taky. Svůj zrak tady přesunul na silnici, aby kontroloval provoz před ním. Bohužel před námi nebyl nikdo, takže svůj pohled opět přesunul na mě. "Jak se na tebe nemám dívat?" Přesně tímhle pohledem Viktore, znervozňuje mě. "Tímhle pohldem rozptyluje mě." Nad tím se on usmal a svůj zrak konečně přesunul na cestu.

Zbytek cesty jsme většinou mlčeli a sem tam něco řekli. Bylo krátce po desáté a mi zastavovali u mého bytu. "Tak a jsi doma." Naše pohledy se střetli.

Něco mě nutilo dívat se mu do očí. Máji krásně oříškovou barvu. "Emm no je pozdě, nechceš přespat u mě jen do Kladna je to daleko." Ano musela jsem přerušit tohle ticho. "Hele já nechci otravovat. Takže..." Můj zlozvyk. Nenacham lidi domluvit když mě chcou odmítnou. "Kdybych tě tu nechtěla nenabídla ti to. Takže zůstaneš?" On nakonec souhlasil.

"Tak vítej u mě doma." Řekla jsem hned po tom co se dveře zabouchli. Viktor si mezi tím vyzouval, já už měla boty vyzuté. "Máš to tu hezké." Já se jen usmála. Nevím proč, ale zničehonic na mě padla únava. "Hele já jsem unavená. Takže si jen donesu věci do obýváku a ty můžeš do ložnice." Nad tím se on zamračil. "Hele já jsem tu host. Gauč je můj." Super budeme se tu dohadovat o gauč. "Věř mi nechceš na něm spát. Je nepohodlný a zítra jedeš do Kladna. Budeš dolámaný." A tak začalo menší dohadování kdo bude spát na gauči.

Já to samozřejmě prohrála. Takže Viktor spí na gauči, já spím u sebe a nemůžu usnout. Moje únava rázem zmizela. Prostě jen ležím, převaluji se a snažím se usnout. Nejde to, proto se rozhodnu jít na balkón.

Je tu hezký výhled na Pardubice. Najednou jsem dostala huť na cíga. Krábu tu ještě mám od Dominika a zapík taky. Zapoměl je tu. Beru tedy jedno cígo a zapálím jsi ho. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla, ale pak to šlo v pohodě.

"Kouření není zdravé."  Divím se že jsem se nelekla. "Jo to vím." Já taky nejsem aktivní kuřák. Naposledy jsme měla cígo asi v šestnácti. "Otázka co kouříš. A nekouřím aktivně." Vypadlo že mě dřív, než jsem si uvědomila že to má trochu dvojsmysl.

Nad tím se on usmál. "Kde tě taková myšlenka napadla." To s tím kouřením. Nikotyn dělá své, ale to on určitě ví. "Ani nevím. Chceš?" On jen mykl rameny a cígo mi vzal. Po chvilce to začalo vypadat, že mi ho už nevrátí, proto jsem se pro něj natáhla. "Ne. Škodíš si." No super a mám po cígu.