Její ruce na mým pásku, moje jsou na bikynách

~Domů~

Na včerejší noc jsem tak trochu zapoměla. Nechtěla jsem, ale flaška vína tomu pomohla. Ráda bych řekla, jak pokračovala naše noc, ale mám okno. Takže se probouzím s bolestí hlavy s Viktorovím trikem. Doprdele. Doufám že ne. Ty vole proč já piju.

Rychle jsem tedy vstala, což byla zásadní chyba, protože jsem se hned posadila. Po chvile to bylo ok, takže moje kroky mířili směr kuchyně. "Hele kdo se probral." Viktor toho vipil málo, takže to sním nehlo. "Viktore em mi." Začala jsem naznačovat rukami a on to pochopil. "Ne jen si šla do sprchy a nestihl jsem tě zastavit." Aha sprcha dobrý, to na mě sedí. Většinou vymyšlím takové blbosti. "Vyváděla jsem něco?" Viktor se po tomhle začal smát. Takže jo. Co to bude tentokrát. Doufám že ne to co s Dominikem. "Moc si mluvila. Byla jsi jak kulomet. A můžu se zeptat. Ty a Dominik." Bože co jsem mu nakecala. "Ne s ním nic nemám ani jsem neměla." On jen kývl a dál to neřešil.

***

Kvůli tomu že jsem vstala před jedenáctou zůstala jsem přes oběd. Prvním chlap, který mi uvařil. Pokud nepočítáte Dominikovi vajíčka. "V kolik chceš vyjet?" Zeptám se. Nevím jak dlouho trvá cesta s Kladna do Pardubek. "Hele v jednu?" Já přikývla a šla si zabalit věci. Věci, které jsem měla na sobě večer, byli už suché krom trika. "Viktore můžu si to triko půjčit. Moje je mokré. Vrátila bych ti ho." Vypadal že přemýšlí. Chtěla jsem mu to ještě jednou říct jenže on mě přeskočil. "Vem si ho. I když mohl jsem tě nechat jet bez trika." Já mu ukázala prostředníček a odešla.

Krátce po jedné jsem vyjeli. Cesta byla celkem super do doby než se začala tvořit kolona. "Stihneš se nachystat na chatu?" Co jaká chata. Kolikátého je. To je už zítra. Já na to zapomněla. "Já zapoměla. Takže se asi zítra uvidíme." Usmála jsem se na něj. Usmívala bych se na něj díl jenže někdo na nás zatroubil. Před námi byla totiž docela velká mezera. "Aby ses neposral." To mě rozesmálo. "Nesměj se nebo tě tu vysadím." Mě to, ale nedalo a smála jsem se dál. Viktor jen prokroutil očima.

Z kolony jsem se dostali až po hodině, zbytek cesty pak byl klidný. Před byt jsme dojeli až po čtvrté. "Tak jsi zpátky doma." Popravdě ráda bych s ním strávila více času je mi s ním dobře. Vím že se uvidíme zítra, ale nebude to takové jako teď o víkendu. "Copak Tez? Si jakási smutná." Já hned nahodila falešný úsměv, jenže to on poznal. "Bylo mi s tebou fajn. Škoda že jsem nemohla zůstat dýl." On se na mě usmál a položil mi ruku na stehno. "Neboj zítra se uvidíme a můžeme klidně něco potom podniknout. Jo." Přejel mi palcem po stehně. Mnou projela zvláštní elektřina. Co to se mnou je.

Oba dva jsme vystoupili a Viktor mi šel pro tašku do kufru. "Tak ahoj a zítra se uvidíme." Po tomhle si mě vytáhl do objetí. "Nejsi takový jak říkal Kuba." Doprdele to mi ujelo. Nenenee. Prosím. "Jak jako že nejsme takový jak říkal Jakub?" To jsme posrala. Mě se do očích nahrnul strach a smutek. "Jakub o mě něco říkal že jo?" Já jen přikývla. Bylo mi ho líto. Co si teď bude myslet. Že jsem za ním jela abych si něco ověřila. "Viktore já...." Nenechal mě to dobříct. "Vpohodě říkal pravdu a já se kvůli tomu zlobit nebudu." Fajn teď nevím co dělat. "Já musím cesta do Kladna něco trvá tak čau." Nestihla jsem ho ani pozdravit a už seděl v autě. Dohajzlu.

Doma jsme švihla s taškou o zem a sklouzla po vchodových dveřích. Pak se mi spustily slzy. Prostě ode mě utekl. Odehnala jsem ho od sebe, já jsem kráva. Někdo začal klepat, já se zvedla a otevřela. Bylo mi jednoho jestli mě někdo uvidí ubrečenou. "Tery kde.... Co se stalo?" Stál tam Jakub. Já ho pustila dovnitř. "Jestli ti něco udělal zabiju ho." Teď jsem opět nechápala. Však si má myslet že jsme byla u mamky. "Co?" Řekla jsem ještě ubrečeně."Vim že jsi byla u Viktora. Co ti udělal." Vypadal trochu naštvaně. "Asi jsem Viktora od sebe odehnala. Bylo to super, jenže jak jsme dojeli trochu jsme se prokecla o tom že jsi o něm něco říkal a on se potom rychle rozloučil a odjel." Jakub mě hned šel obejmout. "Ani nevíš jak moc jsem nasranej že jsi lhala, ale to je teď jedno nadat ti můžu i zítra." Pak jsme se začali oba smát.

***

Je večer a Kuba tu furt je. "Tery pojď sem." Já se tedy rozešla do obýváku, protože jsem byla v kuchyni a uklízela. A jaj asi mi nadá ještě dneska. Ten výraz totiž znám a vždycky to nic dobrého nevěstilo. "Vážně zase před námi chceš něco tajit. Fajn moc se mi nelíbilo že zrovna z Viktorem jste si sedli, ale to neznáme že budeš lhát. Je mi jedno proč si k němu jela jen doufám že si sním nespala. A taky jak to vím. Volala mi tvoje máme jak se všichni máme. Mě to přišlo divné proč se ptá když si u ní a ona mi pak řekne že tam nejsi." Já se dívala jen do země. Nemám ráda když má Kuba tenhle tón hlasu a poučuje mě."Promiň." Hned jak jsem zvedla hlavu hodil po me polštář. "Mám tě rád Terezko."