Obloha je blízko, tmavě modré nebe,
hvězdy, v kterých tušíš malý odraz sebe.
Slyšíš jejich slova, propletené hlasy,
vidíš jejich líce, tisíc stínů krásy.
A myslíš, že proto nemůžeš spát,
že tím vším tě chtějí potrestat,
protože žijete v odlišném světě,
ty tady a ony v neustálém letě
Ale přesto je vidíš jinýma očima,
kde všechno končí, tam něco začíná.
V každém třasu listí, zavřeštění ptáka
čekáš, kdy tě chytí, kdy tě někdo zláká
S nadějí hledíš za temné mraky,
jakoby s deštěm čekaly taky,
až se stín protáhne ve svitu svíce -
to němé pozvání pro čarodějnice
