Touhy, strachy, pohádky

Divoženka

Má křehkou duši
vonící smůlou,
svobodu na rukou
a klidnej dech,

žije tak různě
a rozostřenej vítr
lhostejně hladí ji
po zádech,

běhává bosa,
vlasy jak bouři,
za uchem nosívá
půlnoční kvítí,

bludičkám mává,
nežije sama
v noci jí
světlušky svítí