Bolestivá láska(czech story)

2.Doma

Z mého přemýšlení mě vyrušilo zaklepání.

Do dveří vešel člověk, kterého jsem tu absolutně nečekala.

,,Ahoj..Justy"pozdravil mě můj ex přítel Petr s kyticí růží. Postavil se vedle mé postele s nevinným úsměvem.

Pořád stejný. Vůbec se za ten rok nezměnil.

,,Co tu chceš?"zeptala jsem se chladně. Nedokázala jsem se mu podívat do obličeje.

,,Teta říkala, že jsi tady, tak jsem tě přišel navštívit"položil kytici na noční stolek vedle mě.

,,Jenže, já tě tu nechci"štěkla jsem po něm.

Petr sklonil hlavu dozadu se zasténáním.

,,Chápu, jsi naštvaná, máš na to právo, ale už je to rok. Nemyslíš, že už by jsi mi mohla odpustit?"

Dělá si ze mě ten kretén prdel?

,,Zapomněl jsi co jsi mi způsobil? Kvůli tobě jsem probrečela několik nekonečných nocí, začala jsem z toho brát drogy a musela jsem jít na-"nemohla jsem dál mluvit. Nemohla jsem mu říct úplně všechno. Ne jemu.

,,Prostě, vypadni.."řekla jsem zlomeně.

,,Justy, prosím-"

,,Vypadni!"vykřikla jsem na hlas, že to snad slyšela celá nemocnice.

,,Fajn,promiň,už jdu pryč" řekl lehce ublíženě a odešel.
...
Za celou dobu v nemocnici se naštěstí Petr neukázal. Navštěvovali mě jenom brácha a máma.

Dnes jsem konečně měla odjíždět.

Sestřička mě ještě naposledy zkontrolovala a konečně jsem byla propuštěna. Brácha mi pomohl s věcmi do auta.

,,Můžeme vyrazit?"zeptal se mě Daniel, když si nastoupil do auta.

Pouze jsem na souhlas zamručela a auto se nastartovalo. Po chvilce jsme vyjeli.

Cestou mi psala moje nelepší kámoška Sára.

Sára:,,Už jedeš domů?"

Já:,,Jo, Dan mě právě veze"

Sára:,,Přijdeš zítra do školy?"

Já:,,Musim"

Sára:,,Super, ve třídě se teď dějí hrozný hroty. Jo a máme nového spolužáka. Je strašně hezkej!!

Nad její zprávou jsem se pousmála a vypla telefon. Celou cestu jsem se dívala z okna a přemýšlela o všem co se stalo v nemocnici.

,,Hele nebude ti vadit, když se někde stavíme?"zeptal se mě najednou Dan.

,,Samozřejmě že ne"řekla jsem upřímně.

Zaparkovali jsme u nějakého žlutého paneláku. Dan vystoupil z auta a beze slova šel k vchodovým dveřím. Někomu začal volat. Celou situaci jsem sledovala jako pes granuli. Velmi mě zajímalo, za kým chlapeček jde.

Po chvilce mu přišla otevřít nějaká blondýnka pouze v županu. Celá vysmátá ho objala a nakonec ho políbila.

No podívejme se na to, bráška má přítelkyni. Že se nepochlubil. Hajzlík jeden.

Něco si ještě snad čtvrt hodiny vyprávěli. Hrozně jsem se nudila, tak jsem u toho ještě sledovala okem instagram, zda se na něm něco neděje.

Když už to vypadalo, že tam snad spolu budou ještě celej den, chtěla jsem už na něj zakřičet, ale po chvíli ji brácha políbil a rozloučil se s ní. Blondýnka zalezla do baráku. Hurá.

Když se milostpán uráčil nasednout zpátky do auta, propalovala jsem ho úšklebkem.

,,Kdopak to byl?"zeptala jsem se sladkým zvědavým hláskem, jako když se mluví na malé dítě.

Brácha se poškrábal nervózně na zátylku.

,,O kom mluvíš?"zeptal se jako blbec.Podívala jsem se na něj pohledem nedělej ze sebe debila.

,,No tak brácho, moc dobře víš o kom mluvím. Ta blondýnka, kvůli které jsem tady musela trpět ty vaše neustálé polibky"protočila jsem oči. Brácha si povzdechl.

,,To byla Laura, tak trochu spolu no.."

,,Chodíte?"doplnila jsem ho. Dan nejistě kývl hlavou.

,,Ale není to nic vážného"doplnil rychle.

,,A nic ti do toho není"zapnul motor a vyrazili jsme domů.
...
Doma jako obvykle nikdo nebyl. Mamka byla nejspíš v práci. A nebo šla někam chlastat. To je možná více pravděpodobný.

Položila jsem si tašku s věcmi na postel a na ní jsem se taky hned rozvalila.

,,Co si dáš k večeři?"houkl na mě brácha z kuchyně.

,,Hmm, asi nic, v nemocnici jsem něco měla"houkla jsem na něj zpátky.

Abych pravdu řekla, tak naposledy jsem měla dvě připálený vejce k obědu.

Od tý doby co táta umřel jsem přestala míň jíst. Nikdo si toho naštěstí nevšimnul.

,,Okey"houkl brácha nazpět.
...
Večer jsem se šla vysprchovat. Potřebovala jsem to. Potřebovala jsem se resetovat. Potřebovala jsem ze sebe smýt ten strašný pocit, který mě neustále trápí. Všichni víme, že je to nesmysl.

Znám lidi, kteří si vlezou do sprchy a vylezou z ní jako zbrusu nový člověk. Nebo, jdou spát a druhý den se probudí jako zbrusu nový člověk.

U mě to vypadá tak, že vylezu ze sprchy, kde na chvilku na všechno zapomenu a jakmile se dotknu studené podlahy, všechno se vrátí.

Je to jako začarovaný kruh. Bolí to. Strašně moc.

U psychologa jsem už byla a abych pravdu řekla, tak tomu člověku šlo jenom o prachy. Na čtyřicet minut si mě vyslechl a poté se se mnou rozloučil se slovy:,,Moc mě to mrzí, přijď zase příště. Za čtyřicet minut se příště bude účtovat 700 korun, ju?"

Nikdy jsem se tam nevrátila.
...
Když jsem si lehla do postele, hned jsem si z nočního stolku vytáhla krabičku s prášky na spaní a spolkla jsem jeden.

,,Pouze jeden nebude stačit"zněl malý hlásek v mé hlavě opakovaně.

,,Drž hubu"řekla jsem si svému hlásku a snažila se usnout.

- - -
Máme tu druhou kapitolu!! Tentokrát delší. Snad se to bude líbit💗Jinak děkuju za 10 zhlédnutí minulé části💗A za komentík💗