Po chvilce jsem ho zahlédla a tak jsem mu šla s úsměvem naproti.
,,Tak kam půjdeme?"zeptala jsem se zvědavě, když jsme k sobě došli.
,,Kam budeš chtít"usmál se a přehodil si batoh na druhé rameno.
,,Třeba na měsíc?"zažertovala jsem. On se usmál.
,,Proč ne?"pokračoval v mém žertu.
,,Hm, tak třeba na kebab? Dnešní oběd stál za prd" odfrkla jsem.
,,Souhlasím"souhlasil se mnou a pousmál se na mě.
Chvíli jsme mlčky šli po parku, když jsem se konečně osmělila a přerušila to zoufalé ticho.
,,Takže, Patriku, pověz mi něco o sobě, vůbec nic o tobě nevím"začala jsem.
,,A co by jsi chtěla vědět?"nadzvedl obočí. Zapřemýšlela jsem nad jeho otázkou. Po chvíli mě jedna otázka napadla.
,,Jaké máš koníčky?"zeptala jsem se zaujatě. Patrik se zamyslel.
,,Rád jezdím na skateboardu, hraju na kytaru, trochu i na piáno. Celkově miluju hudbu"
Pousmála jsem se nad jeho slovy. Vypadá to, že to bude budoucí hudebník.
,,Koho posloucháš?"ptala jsem se zvědavě dál.
,,Tak různě. Nirvana, Arctic Monkeys,AC/DC, trochu český rap, prostě od každýho něco"uculil se. Páni, ten kluk je plný překvapení.
,,A co ty? Co ráda děláš?"zeptal se se zvědavostí v očích.
Nevěděla jsem co říct. Dříve jsem toho dělala hodně. Ráda jsem malovala, zpívala, tančila. Milovala jsem to. Dokud nezemřel táta. A mě se tohle všechno znechutilo. Tohle všechno jsem dělala jen díky tátovi a ten už tu není. Tak proč v tom dál pokračovat?
,,Nejsem zrovna kreativní styl jako ty. Nic mě nebaví. Jsem rozbitá, já vím"řekla jsem s falešným úsměvem. On se na mě smutně podíval.
,,To není pravda, ty nejsi roz-"
,,Jak to můžeš vědět? Jak můžeš vědět, že nejsem rozbitá? Nic o mě nevíš, neznáš mě"vyjela jsem na něj. Patrik sklopil pohled na zem.
,,Máš pravdu, neznám tě, ale přijdeš mi jako dobrá holka"věděla jsem, že to myslí dobře, ale mě akorát tyhle slova bolí u srdce.
,,Chlapče, dobrá holka už dlouho nejsem"zasmála jsem se jeho domněnce a frustrovaně jsem si prohrábla vlasy. Zase na mě lezla ta touha po cigaretě. Vypadal zmateně, ani se mu nedivím. Já jsem nad sebou taky dost zmatená.
Už zase bylo to nepříjemné ticho. Tentokrát způsobené mnou. Už jsme skoro byli u obchodu s kebabem, když najednou se Patrik hluboce nadechl, aby promluvil.
,,Můžu se tě zeptat, co se ti tak špatného stalo, že si o sobě myslíš takové věci?"
Zamyslela jsem se nad jeho otázkou. Mám mu to říct? Můžu mu věřit?
ČTEŠ
Bolestivá láska(czech story)
Teen FictionPokud někdy máte pocit, že jste úplně na dně, že už váš život nemá smysl, počkejte chvilku, a do života vám může vstoupit někdo, kdo vám život změní k lepšímu. A nebo taky k horšímu. Ovšem může se stát, že si nakonec poradíte i bez nikoho. Je to i...
