Bolestivá láska(czech story)

11. Věř mi

,,Prosím přestaň"cítila jsem, jak mě začaly štípat slzy v očích.

Pohled Sáry
Seděla jsem na obrubníku, před domem, kde se konala párty. V ruce jsem držela kelímek levný whiskey a tiše jsem popíjela. Po chvíli jsem zaslechla blížící se kroky.

,,Sáro?"ozval se hlas, jenž byl poslední, který jsem chtěla slyšet. Otočila jsem se na danou osobu s nenávistným pohledem. Kristýna.

Holka, do které jsem se bláznivě zamilovala, ale celý náš vtah byl jenom lež. Prý se s kamarády vsadila, že dokáže sbalit dceru ředitele. Byly jsme spolu dva měsíce. Bolí to? Už ani ne. Jo, pořád na ni myslím, ale hodně mi ublížila. A to ji nikdy neodpustím.

,,Co tu děláš?"zeptala se, jakoby se mezi námi nic nestalo.

,,Chlastám alkohol a přeju si tu být sama"poslední slovo jsem hodně zdůraznila a usrkla jsem si podrážděně z kelímku. Ona si tiše sedla vedle mě. Její přítomnost mi jen připomínala minulost.

,,Chápu, jsi naštvaná a samozřejmě na to máš právo"začala. ,,moc mě to mrzí, fakt že jo"

Bylo na ní vidět, že ji to mrzí. Její oči to samy vypovídaly.

Podívala jsem se na ní vyčítavě. Bolelo mě se jen na ní podívat. Bolelo mě jen vedle ní sedět.

Její tmavě zelené oči mě skenovaly a nejspíše ode mě čekala nějakou odezvu. Nevěděla jsem co říct. Jako kdybych ztratila řeč. Možná bych jí mohla odpustit. Ne v žádném případě.

Nedokážu jí nic věřit. Moji důvěru ztratila a ta se taky nikdy nevrátí.

,,Kvůli tobě jsem se málem zničila. Kdyby tu pro mě nebyla Justýna, možná bych si i dost ošklivě ublížila"cítila jsem, jak se mi svíralo hrdlo. Její výraz se změnil na lítost.

,,Já..tohle jsem nechtěla. Vážně, věř mi"naléhala.

,,Už ti nevěřím"řekla jsem nemilosrdně a vstala jsem ze ze mně.

,,Dobře, nevěř mi, ale jednu věc mi musíš věřit"vstala naléhavě a stoupla si ke mně. ,,milovala jsem tě"

,,Tak, proč jsi to ukončila? Jasně, byla to sázka, ale nemusela si v ní dál pokračovat, když si mě milovala"zoufale jsem na ní křičela.

,,Mohla jsi to..prostě skončit"utichla jsem zdrceně. Slzy mi tekly proudem a srdce mi bušilo jako o závod. Se sklopenou hlavou si tiše povzdechla.

,,Cítila jsem se špatně, že jsem ti celou dobu lhala. První dny jsem to s tebou jenom hrála, ale pak.."odmlčela se.

,,Ale pak?"potřebovala jsem to vědět.

,,Pak..to bylo skutečné. Už to nebyla hra, už to byla realita. Nechtěla jsem se s tebou rozejít, ale kluci si pak ze mě dělali srandu, že jsem se zabouchla a pak měli takový ty homofóbní řeči"sklopila hlavu a čekala na mojí reakci.

,,Já.. nevím, co na to říct"kroutila jsem hlavou.

,,Nic na to říkat nemusíš, ale tohle mi musíš věřit"podívala se na mě zpátky.

Srdce mi říkalo, že bych jí měla věřit, ale mozek mi říkal opak.

,,Dobře, tohle ti věřím, Kristýno"usoudila jsem nakonec. Široce se usmála a z ničeho nic mě jemně políbila na rty. Aniž bych si uvědomila, co se právě stalo, už se odtrhla z polibku a s úsměvem se mi ztratila z dohledu.

Co se to právě teď stalo???

Pohled Justýny
Cítila jsem se tak bezbranně. Ten kluk mi už zajel rukou pod kalhotky a odporně mě dráždil. Na jeho výrazu bylo vidět, že si to hodně užívá. Nedokázala jsem se nijak bránit. Nemohla jsem mluvit. Měla jsem pocit, že už mě nic nedokáže zachránit, když najednou jsem v dálce zahlédla Patrika. Nebyla jsem si jistá jestli to nebyl jen nějaký blud. Alkohol s mými smysly dělá divy.

Najednou se k nám rozešel a toho kluka ode mě hrubě odstrčil. Tím ho shodil na zem a naštvaně se na něj ze shora díval.

,,Ještě někdy se jí dotkneš a zbiju tě tak, že se z toho neprobereš!"zakřičel na něj, až se na něj všichni vyděšeně podívali.

,,Sorry"zajíkl se a jako červ se válel na zemi.

Patrik se na mě se stálým výrazem otočil a chytil mě za ruku.

,,Jdeme"odvedl mě z baráku hrůzy odemkl auto.

,,Jsi v pořádku?"zeptal se mě, když mi otevřel dveře od auta.

,,Jo..asi.."řekla jsem stále šokovaně. ,,jak to, že jsi přijel? Říkal jsi, že nepřijdeš"

,,Musel jsem tě vidět"odpověděl, když si nasednul do auta. ,,nemohl jsem na tebe přestat myslet"

Moje srdce se rázem jakoby začalo rozpouštět. Motýlky jsem cítila o sto šest.

Uculila jsem se na něj a zasněně jsem se opřela o sedadlo. Po chvilce nastartoval a vyrazili jsme.

,,Děkuju, že jsi mě zachránil"

,,Kdykoliv"

To mi vykouzlilo další úsměv na tváři. Miluju, když kluk umí bránit holku. Pak se s ním můžete cítit bezpečně.

,,Nechápu, jak někdo může takhle obtěžovat holku, aniž by se o to prosila"nechápavě zakroutil hlavou.

,,Je to prakticky, tak trochu moje vina. Měla jsem ho odpálkovat hned od začátku"zesmutněla jsem.

,,To mi ani neříkej. Neměl právo na tebe sahat. Není to tvoje vina, to si pamatuj"zatočil ostře do leva. Byl napjatý, bylo to na něm vidět. Položila jsem svoji ruku na tu jeho, kterou měl na řadící páce. I hned se uvolnil a mile se na mě usmál. Nadechl se, aby něco řekl, avšak mi najednou začal zvonit telefon. Hned jsem svou ruku odtáhl k sobě a snažila jsem se vyhrabat zvonící telefon v kabelce. Konečně jsem ho našla a na displeji bylo jméno Sáry. Se snahou jsem jí to zvedla a telefon položila k uchu.

,,Justy? Díky Bohu! Hledám tě tu snad hodinu! Kam ses vytratila?"

,,Jedu domů, Sáro, promiiň, že jsem ti nedala vědět, bylo to na rychlo"omlouvala jsem se.

,,Počkej. S kým jedeš domů?"zeptala se nejistě.

,,S Patrikem"odpověděla jsem klidně. Podíval se na mě, když zaslechl svoje jméno.

,,Počkej, počkej, s tím Patrikem? S tím Patrikem, co s námi chodí do třídy a málem jste si dali pusu? Holka ty se nezdáš"

,,Jo jasně, tak jo, tak se měj"típla jsem hovor a pobaveně jsem pokroutila očima.

,,Co potřebovala?"zeptal se zvědavě.

,,Jen se ptala kde jsem, jaksi jsem ji nedala vědět"ušklíbla jsem se. Patrik chápavě kývl hlavou.

Najednou Patrik zajel do nějaké ulice, kterou jsem neznala a před nějakým domem zaparkoval. Uvědomila jsem si, že tohle jaksi není můj dům.