Bolestivá láska(czech story)

8.Bunda

Najednou jsem začala vnímat jenom jeho oči a rty. Najednou jsme se k sobě začali pomalu přibližovat. Naše rty byly od sebe pouhé dva milimetry, když někdo začal volat mé jméno.

Polekaně jsem sebou trhla a rychle jsem si od něj odsedla. Rychlým krokem k nám došla Sára s taškou v ruce.

,,Ahoj, Justy, Patriku"ušklíbla se na nás. V tuhle chvíli jsem určitě měla rudé tváře jako rajče. Její oči kmitaly šokovaně mezi mnou a Patrikem.

,,Pojď, musíme si promluvit"zatáhla mě k sobě za ruku a táhla bůh ví kam. Patrik nechápavě seděl na lavičce a sledoval mě, jak jsem se nechávala unášet Sárou. Omluvně jsem se na něj pousmála.

,,Co to pro boha bylo?!"začala na mě šokovaně ječet. Vylekaně jsem sebou cukla.

,,Vy byste si normálně dali pusu, kdybych nepřišla!"rozmáchla rukama. Pro kontrolu jsem se ohlédla kolem sebe, zda nás někdo neposlouchá.

,,Nemusíš to tady řvát na celou Plzeň"přecedila jsem mezi zuby.

,,Tak mi vysvětli, co to mělo znamenat?"nechápavě se ušklíbla. Promnula jsem si kořen nosu.

,,Nic! Prostě jsme si povídali, toť vše"mykla jsem rameny. Její pohled byl jasný, nevěřila mi to.

,,Joo, jasně, u povídání se lidi normálně drží za tváře a k tomu se jejich rty prakticky dotýkají"řekla sarkasticky. Já jsem si povzdechla.

,,Dobře, tak možná jsme se málem políbili"sklopila jsem hlavu. Ona najednou radostně vypískla.

,,Tady se nám někdo zamiloval"

,,Ne! Nezamilovala!"

,,Ale jo, proč to nechceš přiznat?"

,,Však se známe sotva dva dny, za dva dny se nemůžeš do nikoho zamilovat"zkřížila jsem protestovaně ruce na prsou a opřela jsem se o strom. Sára se usmála a opřela se o druhou stranu stromu. Teď jsme k sobě byly zády.

,,Chci vědět pravdu ohledně toho, jak jste šli spolu na chodbu a tam jste něco řešili"řekla najednou. Asi už nemá cenu dál lhát.

,,Chtěl se mi omluvit, že mě chtěl včera na těch záchodech políbit"Sára vykulila šokovaně oči.

,,Počkej,počkej, to jako, že jste si málem dali pusu?"zeptala se hloupě.

,,Jo"prohrábla jsem si vlasy.

,,Proč jsi mi o tom neřekla?"její hlas zněl zrazeně.

,,Nevím, nepřišlo mi to důležité"obešla jsem strom, abych si stoupla před ní.

,,Že to není důležité? Proboha, Nováková, vždyť ty jsi se po roce do někoho konečně zabouchla!"

,,Nezabouchla!"protestovala jsem.

,,Je hezký a milý, ale toť vše"začala jsem odcházet.

,,Je vidět, že jemu na tobě hodně záleží, když ti dal svoji bundu"řekla najednou. To mě donutilo se zastavit. Otočila jsem se na ní s povzdechem. Obě jsme na sebe mlčky koukaly.