Bolestivá láska(czech story)

6.omluva

,,Takže, nechceš vědět proč mamka není doma?"

Nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Kde je?"zeptala jsem se vážným tónem.

,,Představ si, že je v Polsku s nějakým jejím novým přítelem"řekl a já měla pocit, že je to nějaký hloupý vtip.

,,Děláš si srandu"usmála jsem se, ale on vypadal smrtelně vážně.

,,Ne nedělám, ségra"hned mi spadl úsměv z tváře. Promnula jsem si obličej.

,,Proč..proč by byla s nějakým přítelem v Polsku, proboha?"nechtěla jsem tomu uvěřit.

,,Prý si chce odpočinout od práce"pokrčil rameny.

,,Jo,jasně, takže ona si jede někam do Polska a nás tady nechá a ani nás o tom neinformovala, super, vážně super"položila jsem naštvaně hlavu do dlaní a nevěřícně jsem si povzdechla.

,,Neuvěřitelný"podívala jsem se na Dana, který jen stál a díval se na mě.

Mrzelo mě, že se máma ani neozve. A že nám o jejím výletu ani neřekla. Prostě se vypařila. Matka roku, opravdu.
...
Celý den se jinak nic nedělo. Sára musela jít před večerem domů a brácha jel za svou přítelkyní. Byla jsem tu sama. Zase sama. Cítím se takhle prakticky neustále. Ani mi z toho nehrabe, což se divím, jelikož ostatním lidem by určitě hned z toho hrabalo. Asi jsem výjimečná.
...
Další den jsem opět šla do školy, kde samozřejmě na mě čekala Sára. Spolu jsme šly do třídy jako obvykle. Opět jsem se netěšila. Opět ty pohledy. Opět ty narážky. Bože, jak já to tu nenávidím. Nejradši bych se vypařila. Nejradši bych..

,,Můžeme si promluvit na chodbě?"vyrušil mě z mého přemýšlení Patrik, jenž stál přede mojí lavicí. Lehce jsem byla překvapená.

,,Jo, jasně"překvapeně jsem několikrát rychle zamrkala a následovala jsem ho na chodbu. Stoupli jsme si ke zdi vedle naší třídy.

,,Chtěl bych se ti omluvit za to, že jsem tě chtěl políbit"omluvil se s vážným tónem. Já jsem sklopila hlavu k zemi. Takovou omluvu jsem snad nikdy od žádného kluka neslyšela. Příjemně mě to potěšilo.

,,To je v pořádku, nejspíš si měl nějakou slabou chvilku"zažertovala jsem, když jsem se mu podívala do očí. On se mému žertu lehce zasmál a podíval se mi do očí též.

Přišlo mi vtipné, že jsem ani tolik nemusela zvedat hlavu nahoru, abych mu viděla do očí. U Petra jsem hlavu musela zvedat dost vysoko. Sakra proč na něj myslím?

,,Napadlo mě, jestli bys nechtěla jít se mnou po škole ven?"zeptal se mě s nadějí v očích a přesvědčivým úsměvem. Ten úsměv je k nezaplacení.

,,Proč ne? Sára má dnes brigádu, takže nemám s kým jít ven"pohladila jsem ho po rameni. Nejspíš ho můj dotek lehce překvapil, jelikož se nervózně usmál.

,,Promiň, jsem neohrabaná"kuňkla jsem, když jsem svou ruku rychle sundala z jeho ramene. Patrik se uchechtnul.

,,V pořádku, nemusíš se omlouvat, já jsem to málem přeskočil už na pusu"ušklíbl se. Já se ušklíbla taky. Cítila jsem zvláštní pocit v břiše. Že by věc, kterou jsem už dlouho necítila?

Najednou zvonek začal zvonit, což znamenalo jediné. Začátek hodiny.

,,Takže, po škole?"zeptal se ještě, než jsme se rozeběhli do třídy. Na souhlas jsem kývla hlavou a s úsměvem jsem vešla do třídy.

Sára hned samozřejmě vyzvídala.

,,Co ti chtěl?"zeptala se zvědavě a při tom ho skenovala pohledem.

,,Co by? Jen-"uvědomila jsem si, že jsem jí o tom incidentu neřekla.

,,Jen..jen se mě chtěl zeptat jestli mu nemůžu půjčit pero"zalhala jsem. Na Sáře bylo vidět, že mi nevěří.

,,To jste museli jít až na chodbu?"nadzvedla jedno obočí. Věděla jsem, že z toho se už nevylížu.

,,Jo, prostě..to neřeš"odbyla jsem ji a doufala, že už to nebude řešit. Naštěstí to dál neřešila a pokračovala ve sledování Tik toku.

Po chvíli přišla učitelka, my vstali a zase si sedli.Naše každodenní rutina. Po celou hodinu jsem opět sledovala Patrika a on mě.
...
Po škole jsem na něj čekala a doufala, že brzy přijde.

Po chvilce jsem ho zahlédla a tak jsem mu šla s úsměvem naproti.
- - -
Po dlouhé době opět další kapitola, snad se vám líbí🥹Jinak byla bych moc ráda, kdyby jste se podívali i na můj druhý příběh 𝒔𝒑𝒂𝒓𝒌𝒔 𝒊𝒏 𝒅𝒆𝒆𝒑 𝒍𝒐𝒗𝒆. Děkuji moc💗