DESPIADADO DIABLO

Část 25

Když se Nathanael probudil, už se téměř rozednívalo. Ne, že by tedy spal kdoví jak dlouho. Miloval se s ní totiž celou noc. Nedokázal se jí nabažit, a jak se zdálo, ani ona jeho. 

Její až téměř dětinské nadšení, ho fascinovalo. A on se ke svému údivu nechal strhnout. Líbilo se jí snad cokoliv, s ní dělal. Spala nyní v jeho náručí spokojeně a on ji objímal paží.

 Po tváři mu přelétl nevěřícný výraz. Ještě nikdy za svůj život, se s žádnou ženou neprobudil. Nikdy nezůstal v jejím pokoji déle, než dostal, co chtěl. Nikdy žádnou nelíbal a nemiloval se s ní tak, jak s ní. 

Jemně se dotkl rudých ran na jejím těle. Jen se zachrula, ale spala dál. Neubránil se úsměvu. Jí se to líbilo. Nemohl tomu uvěřit, ale bylo tomu tak. A jemu snad ještě více. Musel si přiznat, že to bylo ještě více vzrušující, když žena sténá rozkoší, než když s utrpením zatíná zuby. 

A ona sténala. Nevěřícně zatřásl hlavou, ale bylo to tak. Na moment zavřel oči a vzpomněl si na to, jak se mazlila s jeho klínem. Byla sice nezkušená, ale její nadšenost a zvědavost vše předčila. Málem se zasmál nahlas, když si vzpomněl na její slova, když vyvrcholil.

 Hrála si s jeho penisem tak dlouho, a úplně zapomněla na to, že chtěla, aby se nedíval. A on se díval, nedokázal už hrát divadlo, když sotva popadal dech. Vtahovala ho do svých úst, tam a zpět tak dlouho, až nakonec vykřikl. 

„Myslím, že za chvíli vyvrcholím, krásko." Zalapal po dechu. Udiveně k němu vzhlédla a on ve stejný okamžik zvrátil hlavu a zařval jako lev.

 „No můj bože!" vydechla fascinovaně, když bílá sprcha jeho semene vystříkla do vzduchu a na její tvář. Ale nebylo ji to nepříjemné. Dívala se vykuleně a vzrušeně dýchala, „Takže to bylo správně?"

 „Velmi správně, krásko," dostal ze sebe ztěžka, „jsou ale i jiné způsoby, jak to dělat." Mrkl na ni, aby vzbudil její zvědavost. 

„Jo, a jaké?" zamračila se na něj, ale prostě nedokázala odolat zvědavosti. 

„Můžeš to udělat až do konce." Violet vykulila oči ještě více. 

„Jakože to spolykám? Vždyť bys mě utopil!" 

„To se neboj," nahlas se zasmál, „a také by ses měla naučit, ho spolknout celého. Až po kořen."

 „Zbláznil ses?" vykřikla a podívala se na jeho penis vyděšeně, „Tuhle věc, že bych dokázala celou spolknout? Vždyť bys mi ho narval snad až do žaludku! Tak na to zapomeň!" 

„To půjde těžko," dostal chuť ji zase pozlobit, „jsi moje otrokyně, a ty dělají, co já chci." Na chvíli se zarazila, pak ale pohodila hrdě hlavou.

 „Když mě přinutíš, udělám to. Jsem si vědoma tím, čím jsem. Ale líbit se ti to nebude, protože to budu dělat s odporem." 

„Nebudu tě nutit, krásko," usmál se na ni, a ke svému údivu to myslel vážně, „počkám si, až si o všechno řekneš sama. A ty si řekneš. Tvá zvědavost ti totiž nedá. A pak..., toužíš po mně."

 „Phe! Jsi moc domýšlivý! Nenávidím tě. Jen dělám svou práci!" 

„Svou práci?!" rozesmál se tak nahlas, že se na něj zamračila, „To jsi tedy oddaná svému zaměstnání. Takhle poslušnou a oddanou otrokyni své službě, jsem tady ještě neměl." Skoro se zalykal smíchy. Takhle se necítil ani nepamatoval. A snad se ani nikdy za svůj život nezasmál. Alespoň si nemohl vzpomenout. 

Nathanael odhrnul jeden neposlušný pramen jejích vlasů z její tváře, když se zase v jeho náruči zavrtěla. Pak něco zamumlala ze spaní. Sice ji nerozuměl, ale přišlo mu to roztomilé. Jak se totiž zdálo, opravdu mluvila ze spaní. 

Chvíli zaváhal a zadíval se na spojovací dveře do jeho pokoje. Měl by zmizet. Měl by odejít a nechat ji tu. Jenže když se ještě více k němu přitiskla a přehodila jednu nohu přes něho, prostě to nedokázal.