DESPIADADO DIABLO

Část 8

Nathanael se zadýchaně zvedl a zadíval se na dívku pod sebou. Opravdu byla nádherná. Už když ji viděl na pódiu, úplně mu vyrazila dech. A to se jemu nestávalo. Nikdy. Ale když ji viděl, zatoužil po tom, ji vlastnit. Za každou cenu, a dal by mnohem víc, než zaplatil. 

Vzrušovala ho její naivita a nevinnost. Její panenství. Představa, že je první muž, který se jí kdy dotýkal, byla pro něj nádherná. Byl první muž, který ji ochutnal, a první, kterého viděla nahého. A vezme si její panenství. 

Zadíval se do její vyvrcholením stažené tváře. Snažila se mu nedávat najevo, že se jí to líbí, ale poznal to. Za normálních okolností, už by zuřil. Když jeho děvky nedělaly, co chtěl, potrestal je, ale tohle se mu zdálo snad i naivně roztomilé. Ona bláhová si myslela, že snad nepoznal, že ji přivedl k vyvrcholení.

 Byl vlastně i ze svého chování sám zmaten. Nikdy se ještě nezachoval tak, jako nyní. Jeho potřeby byli trochu jiné, než jiných mužů, ale naučil se s nimi žít. Moc dobře věděl, kde je příčina toho všeho, ale nedokázal s tím nic dělat. 

Jeho otec, z něho vychoval muže, se sadistickými sklony, ale naučil se je uspokojovat. I když bylo pravda, že mu trvalo hodně let, než to dokázal alespoň nějak, dostat pod svou kontrolu. Když před časem zjistil, co ho vzrušuje, jeho otec ještě žil. Přivedl mu děvku a chtěl po něm, aby ji znásilnil a zbil. Aby si vzal, co chce a potřebuje, protože dle jeho slov, on byl ten, který vždy měl dostat, co chce. 

Vychoval z něho muže, který ke svému uspokojení potřebuje násilí. Vybíral si vždy však ženy lehkých mravů, které byli k něčemu takovému svolné. Udělal z nich své otrokyně, a vždy na nějaký čas, než ho omrzela, si ji nechal. Pak se jí lehce zbavil a našel si novou.

 Nikdy ovšem po žádné nezatoužil tak, jako po této ženě. Sám nedokázal pochopit onu příčinu toho, proč se tak chová. Proč ji prostě neznásilnil. Proč ji rovnou nepřipoutal okovy a nezbil. Proč se ji dotýká a proč zatoužil ji ochutnat. 

Ale jakoby to bylo silnější, než on. Možná to bylo tím, že pannu ještě nikdy neměl. Nebo její krásou, která ho srazila na kolena. Ať to bylo ale čímkoliv, rozhodl se ovládnout, a vzít si její panenství co nejšetrněji. Zaklínil se mezi její nohy a pomalu navedl svůj penis k jejímu lůnu. Stále ležela bez hnutí, se zavřenýma očima. Pevně stiskl zuby a zajel do jejího těla. Jen do poloviny, ale ona zděšením konečně otevřela oči. 

„Ne! Já nechci!" Vydechla s pláčem na krajíčku. 

„Už je pozdě!" zavrčel, „Chci tě! Vezmu si tvé panenství, ať se ti to líbí, nebo ne!" Pak jedním mocným trhnutím pánve přirazil. 

Ucítil, že protrhl její panenskou blánu, a spokojeně vydechl. Opravdu byla panna, to vědomí bylo přímo nadpozemské. Vykřikla, a on se na moment přestal hýbat. Zadíval se do jejího vystrašeného obličeje, a pak několikrát zajel penisem tam a zpět, aby se uvolnila. Doširoka rozšířila oči a vzepjala se na pažích.

 „Nenávidím vás!" Vykřikla, a on ve stejnou chvíli znovu naštvaně přirazil do jejího těla. 

„To je tvé právo! Nic jiného, ani nečekám." Vyplivl téměř zuřivě a začal se pohybovat.

 Violet do široka rozšířila oči. Prvotní bolest povolila, a když se začal po té hýbat, nahradila její pocit jakási slast. Podivné, a uspokojivé naplnění. Téměř nadpozemské pocity blaženosti, které neznala. Proti své vůli zasténala a zvrátila hlavu. Nechtěla to. Bože, nechtěla, ale nedokázala ovládnout své tělo. Jakoby najednou mělo svou vlastní hlavu a začala mu vycházet vstříc. Instinktivně obmotala nohy kolem jeho boků a přitáhla si ho blíže. 

„Mám přestat?" Vydechl ztěžka, když viděl, že ji její vzrušení přemohlo. Sice by nepřestal, ale najednou zatoužil potom, aby mu řekla, že ne. 

„Ne! Pane bože, ne!" Vykulila na něj rozzlobeně oči a znovu mu vyšla pánví vstříc, „Když už..., když už jste to začal..." vykoktala, „Tak..., pane bože! Co je to?! Není možné..., že ..., že..., že se to do mě vejde!" Sotva popadala dech. A když se na moment v jejím těle zastavil, a zadíval se do jejího obličeje, zatoužila ho zabít. Díval se na ni s uspokojením, a ona poznala, že si její bezmoc užívá. Že se mu líbí, že se přestala ovládat. 

„Kruci!" Zaklela a její ruce vystřelili vzhůru, aby ho k sobě dostala co nejblíže, „To..., to je všechno?! Jak já vás nenávidím!" Vyplivla, a v tom se znovu pohnul, „Ano!" zvrátila hlavu, když začal přirážet jako zběsilý, „Můj bože..., je to ..., je to..." Pak vykřikla a její tělo se roztřáslo orgasmem. Za chvíli ji následoval, i on a zhroutil se na její tělo. 

„Opravdu jsi byla panna," zašeptal zadýchaně, „a já jsem první a poslední muž, který se tě kdy dotkl. O to se postarám!"