DESPIADADO DIABLO

Část 23

Nathanael se úplně ztratil. Mazlil se s jejím klínem a lízal ji tak, že i nezkušená Violet poznala, že to nedělá jen proto, aby mu ho vykouřila. Ani jenom pro její rozkoš. Líbilo se to i jemu, a i když na to neviděla, bylo to pro ni přímo nadpozemské. 

Vzdychala, křičela a vzývala všechny svaté, než vyvrcholila do jeho úst. Pak zůstala bezvládně vyset. Nedokázala se ani hnout. Nedokázala ani nic říci, a dle hlasitých vzdechů, Nathanael na tom byl stejně. 

Pak ucítila, jak se její ruce uvolnily. Stále ji však držel a tak se bezvládně svezla do jeho náruče. Stáhl ji šátek a Violet vzdychla, když zahlédla jeho úsměv na tváři. Držel ji v náruči a chvíli se na ni díval, jakoby přemýšlel, co udělá. Pak se rozešel do ložnice a položil ji na postel.

 „Líbilo se ti to?" Řekl, když si stáhl kalhoty a lehl vedle ní.

 „Ano." Vydechla po pravdě. V tuto chvíli prostě nemohla říci nic jiného. Stále se cítila jako hadrová panenka a nedokázala přemýšlet.

 „I mě. A moc." Zašeptal a začal prsty přejíždět po rudých šrámech na jejím těle.

 Sklonila hlavu, aby se podívala. Celé její tělo bylo poseto šlehanci od střapců. Skoro vykulila oči údivem. Vypadla, jakoby ji téměř týral, a ona přitom necítila bolest. Vůbec. A nyní pocítila i proti své vůli vzrušení. Vzrušovalo ji totiž i to, že jemu se to líbí. 

Zamračila se a zatřásla hlavou k odporu, aby se vzpamatovala. Byl to nepřítel. Muž, kterého nenáviděla. Jenže po něm evidentně toužila tak, že se nedokázala ovládnout. 

„Teď je řada na tobě, krásko," mrkl na ni, „dotkni se mě." Violet zalapala po dechu, když si lehl na záda a upřel na ni svůj planoucí pohled.

 „Vážně nemáš strach, že ti ublížím?" řekla, a sjela pohledem celé jeho tělo, „Co když ti ho vážně ukousnu?"

 „Myslím, že to risknu." Zašklebil se na ni.

 Violet se ještě nadechla k nějaké peprné odpovědi, ale její zvědavost, byla silnější. Mezi jejíma nohama znovu zatepalo. Byl vážně dokonalý. Jeho tělo bylo jako vytesáno z mramoru. Ani jediný gram tuku navíc, jen samé svaly. 

Přejela prsty po jeho prsou a břiše. Tiše zasténal, a když se zvědavě dotkla té věci, přestal dýchat. I ona ale ztratila dech. Ta věc se pod jejím dotykem znovu postavila. Jakmile ji pohladila a pokusila se ji sevřít v dlani, vyrostla ji před očima. 

„Můj bože!" vykřikla, „Jak to děláš?!" 

„Co?" vydechl trhaně.

 „Jak tu věc ovládáš?"

 „Ty ji ovládáš, krásko," dostal ze sebe, „Ta moc je ve tvých rukou."

 Violet vykulila oči. Vážně to dělá ona? Opravdu má nad ním takovou moc? Srdce se jí rozbušilo vzrušením. Líbilo se jí to, i když by určitě nemělo. Nedokázala si ale říci ne. 

Její zvědavost a touha, byla silnější. Začala se ho pomalu dotýkat a hladit ho po celé jeho délce. Zdálo se jí téměř fascinující, jak stále sílí a roste, i když se to zdálo už nemožné.

„Můj bože, jak ho do mě dokážeš narvat?" Zašeptala s údivem. Jen se zasmál a nahlas zasténal.

 „Vezmi ho do úst, krásko," ztěžka polkl a zadíval se jí do očí. Pak přikývl směrem ke svému rozkroku, „V tuto chvíli, mi totiž nezbývá nic jiného, než to opravdu risknout. Nesmírně toužím po tom, abys mi ho vykouřila."