DESPIADADO DIABLO

Část 4

Nathanael Corttright se na Violet chvíli díval, zatímco ona stála stále nahá na jevišti a cítila se poníženě. Po několika dlouhých sekundách pokynul rukou a dva muži, kteří se z ničeho nic zjevili, k ní přišli, aby ji odvedli.

 Zahalili ji do županu, a pak ji beze slova odvedli k autu. Strčili ji na zadní sedadlo a odváželi kamsi, odkud jak si byla jistá, nebude návratu. Možná se jí podaří zabít Despiadada Diabla, ale živá nevyvázne. Ale bylo ji to jedno.

 Když dojeli až k rezidenci Nathanaela Cortttrighta, zůstala téměř v úžasu. Nacházela se na kraji moře, na jakémsi poloostrově, a k domu tedy vedl jen jediný přístup.

 Už když projížděli, všimla si neskutečného luxusu kolem. Jeho soukromé vinice, i malé soukromé letiště. Soukromá pláž. Krásné zahrady, plné vzrostlých stromů, několik bazénů a sauny. Bylo tady vše, na co by si mohla vzpomenout. 

I jeho dům byl impozantní. Měl několik křídel. V jednom bydlelo služebnictvo, jedno patřilo jemu, a v dalším pak, jak mohla později poznat, jeho mladší sestra Ester a bratranec Greg, jeho pravá ruka a dle jejího názoru, ještě větší hajzl, nežli byl on.

 Bodyguárdi ji bez jediného slova odvedli do jeho obytného křídla. Otevřeli dveře jednoho z pokojů, který byl nádherný a téže luxusně zařízený. Jenže prošli místností, a když zmáčkli tlačítko, rozjela se stěna a naskytl se jí pohled, ze kterého ji zamrazilo. Tlumené světlo, dodávalo strašidelné místnosti ještě děsivější atmosféru. Vyskytla se totiž dle jejího názoru, snad v nějaké středověké mučírně. Muži ji znovu vysvlékli do naha, přivázali za ruce ke stropu a pak prostě odešli.

 Violet visela uvázána za ruce a srdce jí bušilo jako splašené. Byla si vědoma toho, že ji nečeká procházka růžovou zahradou, ale něco takového nečekala. I když, Simona jí přeci říkala, že si pro svou zvrhlost vodí domů své otrokyně. Které dle jejího názoru, vždy když ho omrzí, prostě zabije a pořídí si nové zvířátko. Úplně ji z toho bylo na zvracení. 

Nevěděla ani jak dlouho tak visela, když se náhle otevřely dveře a dovnitř vstoupil on. Zastavil se, a chvíli se na ni díval, aniž by něco řekl. 

Violet polkla strachy. Vypadal nebezpečně a jeho pohled nevypovídal nic dobrého. Pak přišel k ní a prstem jí nadzdvihl bradu, aby ji viděl do obličeje. Několikrát ji celou obešel, aby si ji prohlédl ze všech stran, a Violet si náhle připadala, jako dobytek na nějaké aukci.

„Co se mnou uděláte?" Dostala ze sebe Violet ustrašeně.

 „Co se dělá s děvkou?! Jsi tady jen kvůli jedinému účelu, tak bych ti doporučoval, aby ses snažila. Když mi totiž nebudeš vyhovovat, zabiju tě!" Řekl to tak klidně, a bez emocí, až ji zamrazilo.

 „A..., ale co je tohle?" pohodila hlavou do místnosti. 

„To je tvůj nový domov. Jsi tu proto, abych tě šukal, nic víc. Je jen na tobě, jak se k tobě budu chovat. Když budeš poslušná, pokoj vedle bude tvůj. Ovšem pro začátek..." 

„Pro..., pro začátek?" Violet si připadala, jako v nějakém zlém snu.

 „Jsi moje děvka. Moje hračka na hraní. Můj majetek a moje soukromá otrokyně. Budeš poslouchat na slovo, a nemáš žádná práva. Žádná, rozumíš?! Každou neposlušnost a odmlouvání ztrestám, a věř mi, že dokážu být velmi vynalézavý." Povytáhl obočí, jakoby čekal, zda rozumí. A když přikývla, otočil se k odchodu. 

„Po..., počkejte..., jak dlouho, tu budu takto viset?" Vydechla. 

„Jak dlouho uznám za vhodné." Zamračil se na ni, jakoby ohromen jejím dotazem.

 „A..., ale potřebuji..., potřebuji čůrat, pane." Zrudla, až ke kořínkům vlasů. Udiveně se na ni otočil a znovu si ji změřil pohledem. 

„Tak si posluž." Založil si ruce na prsou. 

„Co?! Tady? Nemohl byste mne pustit na..."

 „Proč bych to dělal?!" skočil ji do řeči. 

„To nevím..." zašeptala a sklopila hlavu, „snad proto..., že cítím, že zas až tak zvrhlí nejste, pane." Zkusila to. Jeho překvapený výraz potvrdil, že to zabralo. Zamračil se sice na ni tak, jakoby ji chtěl zabít, ale tón jeho hlasu už nezněl tak nenávistně. 

„Co ty víš, o mé zvrhlosti?! Nic! A věř..., že se ti líbit nebude," přistoupil až k ní, a zadíval se jí do očí, z několika málo centimetrů, „Chci ti ubližovat! Potřebuji to. A právě proto, tady jsi!" Procedil skrz zuby. Pak si povzdechl a povolil její pouta, „Ukážu ti koupelnu." Zamumlal, jakoby zmatený sám sebou a tím, že to vůbec dovolil.