POV Catherine
Ten večer rozhodně nepatřil k těm na které bych se těšila. Před pár
hodinami jsem vystoupila z letadla a únava z náročné schůzky a
dlouhé cesty se mi vepsala do tváře. Přesto neexistoval způsob, jak
se vyhnout večírku s VIP klienty. Můj otec by mi nikdy neodpustil,
kdybych se nezúčastnila nejdůležitější, firemní akce v roce.
Nesnášela jsem to. Nabubřelá společnost zbohatlíků, jejichž produkty
se prodávaly jen díky skvělé reklamě a jedinečným kampaním.
To byla společnost mého otce. Perfektní design, dokonalá loga,
špičkové reklamní spoty. To on vydělal těmhle nafoukancům na to,
aby se tu mohli naparovat v luxusních oblecích a tvářit se, že jim
patří svět.
"Moc dlouho to nevydržím" procedila jsem mezi zuby, když jsem se
rozhlédla kolem sebe.
"Klid. Je důležité, aby tě tu viděli. Nezapomeň, že příští rok to
budeš ty, s kým budou chtít jednat."
Ten klidný, vemlouvavý hlas patřil mému bratrovi. Jemně mě uchopil
za paži a pomalým, ale rozhodným krokem mě vedl k vysokému,
prošedivělému muži.
"Ahoj, tati" usmála jsem se provinile, protože jeho nevrlý pohled
na hodinky mě upozornil, že jdu pozdě.
"Omluvám se, ale..."
"Na to není čas" přerušil mě ostře a jeho stisk nebyl ani zdaleka
tak jemný jako ten předešlý.
"Edmonde, dovolte mi, abych vám představil svou dceru Catherine"
oslovil obtloustlého padesátníka v davu.
"Nyní zastává post generálního ředitele a příští rok převezme vedení
celé společnosti."
"Těší mě, Catherine" zaskřehotal tlouštík a já jsem se otřásla
odporem, když mi políbil ruku.
"Ráda vás poznávám, Edmonde" vysoukala jsem ze sebe s námahou.
"Už se těším na spolupráci."
"To i já. Plánuju velké věci, takže doufám, že naše partnerství bude
stejně dobré jako s vaším otcem" vycenil na mě žluté, zkažené zuby.
"To jistě bude" zmohla jsem se na úsměv.
"A teď mě prosím omluvte. Mám za sebou dlouhou cestu a potřebuju se
napít" rozhlédla jsem se kolem sebe a hledala svého bratra.
"To je v pořádku" zazubil se znovu ten chlap. "Zlato, dones dámě
skleničku šampaňského" plácl po zadku dívku, která až do této chvíle
stála pokorně za ním se sklopenou hlavou.
"Jistě" usmála se a rychle zamířila k baru.
Jak tohle vyžrané prase může mít takovou holku, blesklo mi hlavou
a žaludek se mi zhoupl při představě, co všechno s ní asi dělá.
Naštěstí jsem se touhle myšlenkou nemusela zabývat příliš dlouho,
protože štíhlá blondýnka se rychle vracela zpět s objednaným pitím.
"Prosím" usmála se plaše, když mi podávala sklenku.
Moje ruka se zastavila v půli cesty, protože ona... ona byla...
Slovo krásná ani zdaleka nevystihuje ženu, která přede mnou stála.
Andělská tvář s dokonalým úsměvem a velkýma očima barvy
oříškového krému mého oblíbeného dezertu. Rozpuštěné vlasy jí volně
splývaly po zádech a ramenou, jako by vytvářely svatozář a dodávaly
punc dokonalosti něčemu, co už dokonalé dávno bylo.
"Jste v pořádku, madam?" zeptala se nejistě a opatrně přistoupila
blíž.
Obestřela mě jemná, vanilková vůně. Tenhle typ parfémů nikdy
nepatřil k mým oblíbeným, ale k ní se hodil tak, že bylo nemožné,
představit si jakýkoli jiný.
J-jistě" odkašlala jsem si a natáhla se po sklence s perlivým
nápojem.
"Díky."
"Není zač, madam" věnovala mi ještě jeden úsměv a vrátila se k tomu
odpornému muži.
Nevěřícně jsem zírala, jak ji majetnicky uchopil za pas a odvedl si
ji k baru.
Upila jsem ze sklenky a rozhlédla se kolem, jestli někde neuvidím
bratra. Neměla jsem v úmyslu zdržet se dlouho a on byl ten, kdo se
staral o mé bezpečí i dopravu.
Zahlédla jsem ho na parketu, v družném hovoru se sympatickou
brunetkou. Dobře, pomyslela jsem si. Ještě ho nechám trochu se
pobavit. Byl se mnou často na cestách a vlastně neměl ani čas, ani
dost příležitostí najít si dívku. Bylo mu sedmadvacet a já si
nedokázala vzpomenout, že by někdy s nějakou chodil.
Vzadu byl volný malý stůl pro dva. Vzala jsem si ještě jednu
sklenku šampaňského a posadila se. Tohle místo mi vyhovovalo.
Tmavý kout, kde, jak jsem doufala, mě nikdo nebude hledat.
"Catherine Morisson. Krásná a dokonalá jako vždycky" ozval se za
mnou bodrý hlas.
Toho chlapa fakt nesnáším!
"Jacku, jak se máš?" položila jsem zvořilostní otázku muži, který
se rozhodl mě obtěžovat a dala si záležet, aby to znělo dostatečně
otráveně.
"Měl bych se o poznání lépe, kdyby jsi přijala mé pozvání
na večeři."
Jistě. Na večeři mě zval pokaždé, když jsme se potkali. Už mě
začínalo unavovat, že za ta léta nepochopil, že se to nikdy nestane.
Vůbec jsem nechápala, co na něm ostatní ženy vidí. Zřejmě měl
nějaké charisma, které mi unikalo. Pravdou ale je, že z žádného
večírku neodcházel sám.
"Cath, nepotřebuješ něco?" bratr se objevil v pravou chvíli a jen
svou přítomností mě zbavil nezvaného hosta.
"Díky, Chrisi" usmála jsem se na něj s úlevou.
"To nic. Od toho jsem tady" přisedl si ke mně.
"Byla moc hezká" pochválila jsem mu taneční partnerku.
"A chytrá" zasmál se. "Ta chce mít svého chlapa doma a pod dohledem"
dodal trochu zklamaně.
"Vždyť se mnou nemusíš být pořád. Máme dost lidí na to, aby tě
někdo nahradil."
"Nikomu z nich nevěřím. Potřebuju mít naprostou jistotu, že jsi
v bezpečí a máš všechno, co potřebuješ. Jen tak se můžeš soustředit
na práci a já mám klid."
"Já vím" vzala jsem ho za ruku, ale můj pohled už byl upřený
na taneční parket, kde tančila nádherná blondýnka v rudých šatech.
V náruči ji svíral upocený tlusťoch se zkaženými zuby a smýkal s ní
ze strany na stranu, marně se snažíc napodobit walz. I přes jeho
nemotornost se vznášela jako víla. Jako by se snad ani nedotýkala
země.
"Líbí se ti?" Chrisova tichá otázka mě překvapila.
"C-co? N-ne. Jen..."
"Je opravdu nádherná" usmál se. "Jmenuje se Nancy."
"Jak to víš?" podívala jsem se na něj zvědavě.
Byla jsem si jistá, že ji Edmond nikomu nepředstavoval.
"To je jedno. Důležité je, že dnes večer ji nemůžeš mít. Zítra už
to ale bude jinak."
"Chrisi, co mi chceš říct?"
"Je to profesionální společnice. Ed Carter si ji na dnešní večer prostě
zaplatil."
