POV Nancy
Nedokázala jsem ji vyhnat z hlavy. Bylo jasné, že už ji nikdy
neuvidím a přesto se zabydlela v mých myšlenkách a snech, jako by
tam patřila odjakživa.
Už je to víc než týden, co jsme se potkaly v opeře. Carter mě ten
večer odvezl domů a zaplatil tolik, že mi Isabella dala blahosklonně
na další den volno.
Jeden den, kdy nebudu muset sejít po těch prokletých schodech dolů
a nabídnout se některému z čekajících mužů. Jeden den, kdy můj
pohled automaticky nezalétne k baru na místo, kde tehdy seděla ona.
Dětský obličej tak moc podobný tomu mému. Jsou mu čtyři. Blonďaté,
kudrnaté vlásky mu rozcuchal vítr. Hlasitě se směje.
"Víc" křičí na mě nadšeně a chce, aby se kolotoč točil rychleji.
Můj bratr. Malý, nevinný kluk, který zatím ještě netuší jak krutý
osud ho potkal.
Táta a máma. Dva lidé, kteří jsou pro každého z nás v životě
nejdůležitější. Až do té doby než je ztratíme.
Můj táta tvrdě pracoval na stavbě. Bylo mi sedmnáct, když mi s mámou
oznámili, že budu mít sourozence. Byla jsem nadšená. Budeme mít
doma malé, voňavé miminko. Budu mít brášku nebo sestřičku. Nemohla
jsem se dočkat.
A potom jedné noci zazvonil telefon a všechno se změnilo. Otec
zahynul při nehodě na stavbě a matka to nezvládla. Týden po tom, co
porodila tohohle nádherného kluka, skočila z osmého patra našeho
bytu.
Najednou jsem tu byla jenom já a maličký, nevinný, nic netušící
človíček, co se ještě neuměl ani smát.
Odešla jsem ze školy a zůstali jsme spolu doma. I přesto, že jsem
si hledala různé brigády, stačily peníze po rodičích jen na dva
roky. A tehdy mě potkala Isabella. Našla mi spolehlivou chůvu a
dala mi práci.
Až mnohem později mi došlo, kolik peněz na mě vydělala. Prodala mé
panenství a pár měsíců mě nechávala jen svým VIP klientům. Potom
už mě zařadila k ostatním holkám. Už jsem nebyla nic extra. Byla
jsem obyčejná děvka. Stejná jako ty ostatní.
Malý George, ani žena, která se o něj starala neměli tušení, že jsme
sourozenci. Bylo to tak lepší pro všechny. A tak mi můj bratr říkal
mami a já se smiřovala s tím, že mu musím nahradit mámu, tátu i
sestru zároveň.
Jednou mu to ale stejně budu muset říct. Budu mu vyprávět jak
úžasnou a milující měl rodinu. Jak se jeho máma uměla krásně smát
a jak krásné a upřímné oči měl jeho táta.
