7

129 14 7
                                    

POV Catherine

Tlumené světlo a lehká, vanilková vůně. Seděla na posteli v tenkém,
černém župánku a hleděla ke dveřím. Pokud pro ni bylo překvapením,
že jsem jimi prošla já, nedala ho na sobě znát.
"Dobrý večer" odpověděla.
Pomalu vstala a nechala mě dojít až k sobě. Zkušeným pohybem mi
sundala sako a pověsila ho na věšák.
"Co děláš?!" okřikla jsem ji, když mi začala rozepínat košili.
"Už jsem byla se ženami, budeš spokojená, slibuju" usmála se.
"Ne!" zastavila jsem její ruce. "Svlékni se."
Tenká látka jí na můj pokyn sklouzla po ramenou a pomalu se snášela
k zemi. S obdivem jsem zírala na to štíhlé, dokonale tvarované tělo
a nedokázala se ani pohnout.
"Všechno" zachraptěla jsem, protože hlas mi selhal.
Co to se mnou sakra je?! Tyhle podniky, ani tyhle holky pro mě
nebyly nic nového. Ale s ní to bylo jiné. Líným pohybem si sundala
krajkovou podprsenku a maličké kalhotky.
"Vlasy. Rozpust si je."
Beze slova splnila i tenhle příkaz.
"Pojď ke mně."
Mlčky udělala dva kroky a zůstala stát. Blízko. Nebezpečně blízko.
"Řekni mi co chceš" podívala se mi do očí.
"Dotknout se tě" zašeptala jsem.
"To přece můžeš" usmála se. "Myslím, že tohle víš. Tady nemusíš
žádat o dovolení" vzala mou ruku a položila si ji na rameno.
"A co když chci?"
"Můžeš dělat všechno, co chceš."
"Tak mi řekni, jestli chceš, abych se tě dotýkala."
"A co uděláš, když řeknu ne?" zeptala se hravě.
"Odejdu."
"Nemůžeš odejít. Zaplatila sis celou noc."
"Na tom nezáleží."
"Mně ano" podívala se na mě vážně.
"Proč?"
"Je to moje práce" odpověděla a uchopila mou ruku pevněji.
"Líbí se ti to?" zašeptala, když mi vsunula do dlaně své malé,
hebké ňadro.
Všechna předsevzetí, že se budu držet zpátky a udržím svůj chtíč
pod kontrolou, byla pryč. Chtěla jsem ji. Chtěla jsem ji tak moc,
že všechno ostatní přestalo být důležité. Už mě nezajímal Chris,
čekající přede dveřmi. Už mi bylo jedno, že jsem ve městě, kde tohle
prostě nesmím. Už neexistoval otec, který by tuhle ostudu nepřežil.
Byla jen ona. Ta dívka od které jsem nedokázala odtrhnout zrak
od prvního okamžiku. Už jsem nepřemýšlala o tom, jestli můžu.
Věděla jsem, že dneska bude moje.


Touha s vůní vanilkyKde žijí příběhy. Začni objevovat