POV Catherine
Tohle byl ten nejhloupější nápad, jaký jsem kdy dostala, pomyslela
jsem si a vztekle do sebe obrátila sklenku s koňakem. Čekám tu
na ni jako idiot a ona tu nejspíš vůbec není. Možná, že zase
doprovází Cartera na nějaké stupidní akci. A nebo si ji někdo
zaplatil na celou noc?
Vlastně už mi to bylo jedno. Měla jsem vztek. Na ni, protože
nepřišla, na Chrise, protože prohlédl moji lež a nejvíc na sebe, že
jsem nedokázala odolat touze po té opojné, vanilkové vůni.
Hodila jsem na stůl bankovku a ještě jednou se ohlédla. Snad jsem
se chtěla definitivně přesvědčit o své hlouposti.
Stála tam. Uprostřed schodiště opřená o zábradlí. Stála tam a
dívala se na mě. Moje srdce se zastavilo. Nedokázala jsem od ní
odtrhnout zrak. Lokálem se rozezněl hlasitý zvuk otvíraného
šampaňského a vrátil mě zpátky na zem.
"Co chceš?" zeptala se, když už přede mnou stála nahá v tlumeném
světle pokoje.
Nedokázala bych jí odpovědět, ani kdybych chtěla. Její půvab mě
doslova očaroval. Stejně jako poprvé.
Několik nekonečných vteřin se mi dívala do očí, jako by se v nich
snažila vyčíst moje přání a potom pomalu a trochu nejistě
přistoupila blíž.
Když mě poprvé políbila, v místě kde byl ještě před chvílí knoflík
mé košile, musela jsem napnout všechny síly, abych zadržela hlasitý
vzdech, který se mi dral z hrdla. Jemné prsty pokračovaly ve své
práci a ty nejsmyslnější rty políbily každé místo, keré odhalila.
"Co chceš?" zeptala se znovu, když se její ňadra hebce otřela o ta
moje.
Překvapeně jsem si uvědomila, že toužím po tom, aby se mě dotýkala.
Chtěla jsem to. Chtěla jsem všechno.
"Počkej" zastavila jsem ji, když mě položila do postele a klekla si
nade mne.
"Mohla bys?" zadrhl se mi hlas. "Můžeš alepoň předstírat, že se ti
to líbí?" podařilo se mi dokončit větu.
Na malý okamžik se mi zdálo, že v její tváři vidím překvapení.
Vzápětí ho, ale vystřídal smutný úsměv.
"Pssst" přikryla mi ústa dlaní. "Líbí se mi to" řekla tiše.
Položila se na mě a znovu mi dovolila pocítit hebkost svých rtů.
Políbila každičké místečko na mém krku a když se přesunula
do mělkého žlábku mezi ňadry, téměř jsem přestala dýchat.
V téhle chvíli jsem byla ochotna uvěřit té lži, že cítí to, co já.
"Jsi moc krásná, víš to?" zašeptala, když zvedla hlavu a zadívala
se mi do očí.
"Líbím se ti?" zeptala jsem se překvapeně, protože mi bylo jasné,
že tohle celé je o lži. Ale nikdo ji přece nenutil říkat něco
takového.
"Ano" odpověděla vážně.
"Tak mi ukaž jak moc" pobídla jsem ji opatrně.
"To nemusím" usmála se vševědoucně. "Ty mi přece stejně neuvěříš."
"Zkus to."
"Ne. Teď jenom zavři oči."
Poslechla jsem ji a za malou chvíli ucítila, jak něžně vzala do úst
jedno z mých prsou. Svou práci ovládala dokonale. Tiché zasténání
uniklo z mého hrdla i přes bolestivě skousnutý spodní ret.
Ta žena mě doháněla k šílenství.
Prudce jsem ji od sebe odtáhla a zvedla se tak, že mi seděla
na klíně.
Její pohled by teď spíš bojácný. Myslí si, že se mi to nelíbilo?
Bylo mi to jedno. Objala jsem ji a jemně se zakousla do jejího krku.
"Ukaž mi jak moc se ti líbím" zachraptěla jsem jí do ucha.
"Vážně to chceš vědět?" zeptala se tiše.
Nečekala na odpověď. Vzala moji ruku a položila si ji do klína.
Pane Bože! Byla tak vlhká,že jsem málem zešílela vzrušením.
Prudce jsem ji objala a položila ji pod sebe. Bříškem prstu jsem
jemně masírovala ten promočený, citlivý hrbolek v jejím středu a
téměř zbožně poslouchala tiché zvuky rozkoše, které vydávala.
Vzrušovala mě k zbláznění. Moje srdce opustilo hruď a naplno
pulsovalo v mém klíně.
"Nan! Zešílím z tebe!" sténala jsem nad ní a věděla, že pro mě
neexistuje jiná možnost, než ji převést přes most jménem orgasmus.
Tohle nebyla lež. Ona to cítila a prožívala stejně jako já.
Vzpínala se ke mně a její tělo se chvělo slastí a žadonilo a chtělo
stále víc toho, co jsem jí nabízela.
"Cath ne! Musíš přestat!" prosila zoufale.
Ještě stále si uvědomovala, že je v práci a tohle rozhodně není to,
co by měla dělat.
Nezajímalo mě na co myslí. Chtěla jsem ji a chtěla jsem ji přesně
takhle. Váha mého těla jí nedovolovala uniknout a ona se konečně
vzepjala ve slastné křeči.
"Promiň" usmála se omluvně, když si po pár minutách znovu uvědomila,
že je v mé náruči.
"Co?"
"Tvoje záda" zašeptala stydlivě.
"To nic" přitiskla jsem ji k sobě.
Její nehty nechaly v mé kůži hluboké stopy, ale necítila jsem bolest.
Ovládalo mě vzrušení z právě prožitých chvil.
Ona se udělala! Tohle nemohlo být hrané. Bylo to opravdové a ona to
skutečně prožila. Tohle nebyla lež!
