POV Catherine
Týden jsem bojovala s pokušením navštívit znovu ten dům s kýčovitým
názvem a vulgárními, červenými lucernami. Týden trvalo, než jsem
mohla opustit zemi a odletět na další ze služebních cest.
Ten letmý dotek mě znervózňoval a nedal mi spát. Rozhodně to nebyla
náhoda a mě čím dál víc zajímalo, proč to udělala.
Chtěla, abych za ní přišla? O tom jsem pochybovala. O zákazníky
nouzi rozhodně neměla. Každý večer na ni stála fronta nadržených
chlapů. Znovu jsem se otřásla odporem při představě, co s nimi dělá.
Když se pak letadlo konečně odlepilo od země, oddechla jsem si
úlevou.
Nemít ji blízko a věnovat se práci pomohlo. Alespoň k tomu, že jsem
ji neměla v hlavě celý den. Až pozdě večer, když jsem už ležela
v posteli, v hotelovém pokoji, mi myšlenka na ni kradla spánek.
Kolik jí mohlo být? Dvacet? Třiadvacet? Copak holka jako ona neměla
jiné možnosti? Co ji vedlo k tomu, že skončila ve starém, ošuntělém
bordelu?
"Hotovo?" zeptal se Chris, když jsem se unaveně posadila na sedadlo
vedle něj.
"Jo. Vezmi mě do hotelu, prosím tě. Potřebuju sprchu."
"Poletíme dneska?" otočil se na mě ještě.
"Ne. Musíme na ten jejich večírek" zavrčela jsem otráveně.
Nebylo to úplně neobvyklé. Smlouvy, které jsme uzavírali byly
dlouhodobé a hlavně drahé. Naši obchodní partneři je tedy chtěli
náležitě oslavit a zapít.
Většinou mi to nevadilo, ale teď, nevím proč, jsem se přistihla, že
chci být co nejdřív zpátky doma.
"To už vydržíš" usmál se na mě bratr. "Zajistím letenky na zítřejší
dopoledne."
Muž, který tuhle akci pořádal, byl vysoký, štíhlý, prošedivělý
padesátník se sympatickým úsměvem.
"Catherine, dovolte mi, abych vám představil svoji dceru" přivítal
mě už večer v přeplněném sále. "Nebude to dlouho trvat a převezme
celou naši firmu" dodal pyšně.
"Lussy" podala mi ruku dívka s dlouhými, kaštanovými vlasy.
"Ráda vás poznávám, Lussy" usmála jsem se na ni a rozhlédla se
kolem sebe. Byl to dlouhý den. Byla jsem unavená a měla jsem žízeň.
"Dovolíte mi, abych vás pozvala k baru?" zeptala se mile.
"Bude mi potěšením" odpověděla jsem a nedala na sobě znát, jak mě
její všímavost překvapila.
Byla krásná a chytrá, takže mě její společnost rozhodně nenudila.
Všimla jsem si jejích obdivných, kradmých pohledů a bavila mě
její snaha tvářit nezúčastněně.
Znala jsem to. Takhle se na mě dívala spousta žen. Jen jsem si nikdy
nebyla jistá, jestli to dělají proto, že vědí, kdo jsem nebo se jim
opravdu líbím.
Vlastně mi to ale bylo jedno. Lásku jsem si prostě zakázala.
Už to budou čtyři roky, překvapila jsem sama sebe tím zjištěním.
Tehdy existovala žena, kterou jsem milovala. Alex. Milovala jsem ji
tak, že bych se pro ni vzdala všeho. Rodiny, firmy, tučného konta.
Kdyby si to přála, nechala bych tohle všechno někde za sebou a
odešla s ní třeba do pouště. Ano. Tehdy bych to udělala, ale bylo
to dávno. Alex odešla a já jsem teprve potom zjistila, že mě celou
dobu podváděla. Jenom mě využila, aby díky mým společenským
kontaktům ulovila muže, který ji zajistí pohodlný a bezstarostný
život. Tím mužem se nakonec stal můj přítel a spolužák.
Ještě dlouho potom jsem cítila tu bolest ze ztráty a každodenně mě
provázel pocit ponížení a prohry. Od té doby jsem si už nikdy
nedovolila něco cítit. Sama sobě jsem slíbila, že tohle už nikdy
nezažiju. Už to nedovolím.
"Zatančíme si?" vyrušila mě z myšlenek a lehce se dotkla mého
zápěstí.
"Ne, ale..." podívala jsem se na ni pátravě. "Možná bychom se mohly
projít. Je tu horko" dodala jsem tónem, který ji nemohl nechat
na pochybách o tom, co s ní chci dělat.
"To je skvělý nápad" usmála se. "Bála jsem se, že jste příliš
unavená, jinak bych vám to navrhla už dávno."
Pomalu, ruku v ruce, jsme sešly po dlouhém schodišti.
"Pojď sem" přitáhla jsem si ji k sobě hned, jak jsme zašly do
stinného, tmavého koutu před restaurací.
Její rty byly měkké a poddajné. Jak dlouho už jsem se vlastně
nelíbala? Nebránila se a zřejmě to ani neměla v úmyslu. Můj instinkt
mě jako obvykle nezklamal.
Nezklamal ani Chriss. Za malou chvíli předjelo naše auto a v recepci
hotelu mi podal klíč od pokoje, který sousedil s tím mým.
