13. komnata

Zpátky doma

Ani jsem se nestačila nadechnout a Mirek spustil.
"Aa slečna se uráčila vrátit domů. Můžeš mi, do prdele, vysvětlit, kde jsi byla a...," odmlčel se, protože si všiml, že nejsem sama. Změřil si Jakuba opovržlivým pohledem a přišel skoro až k nám.
"A tohle je jako co za feťáka?" Ukázal na něj prstem.
Než jsem stačila jakkoliv zareagovat, chytl mě za ruku a stáhl k sobě.
"Mazej do svýho pokoje, pak si promluvíme a ty vypadni z mýho bytu."
Jakub nehnul ani brvou. Stál proti němu, byl tak o hlavu vyšší než Mirek.
Zlehka se pousmál a s naprostým klidem vyndal z kapsy mobil.
"Být na vašem místě, dal bych si pozor na pusu." Dívala jsem se na Jakuba, slzy mi tekly jako vodopády. Tak strašně jsem se bála.
"Co si to dovoluješ, ty omalovánko!?" Rozkřičel se Mirek.
"Pojď ke mně, maličká." Natáhl ke mně ruku a já se ho chytla.
Mirek mě chtěl stáhnout zpátky k sobě, když v ten moment zarachotily klíče v zámku.

"Holčičko moje!" Máma pustila tašky na zem a vší silou mě objala. Hned na to mě pustila a prohlížela si mě od hlavy až k patě.
"Jsi v pořádku, zdravá? Nestalo se ti nic?" Zakroutila jsem hlavou a znovu ji objala.
Mirek najednou změnil postoj a hned se snažil před mamkou působit starostlivým dojmem.
"Ani netušíš, jak jsme se o tebe báli." Mlel vedle nás. Nevnímala jsem ho, byla jsem ráda, že je máma v pořádku.
Mamka se ode mě odtáhla, když si všimla, že tu nejsme sami. Její pohled teď patřil Jakubovi.
"Dobrý den, já jsem Jakub."
Máma mu podala ruku a představila se.
"Vy jste sem dovezl Nelu?"
Jakub přikývl. Máma mu poděkovala a hned nabídla kafe, aniž by se dál pídila po tom, kdo Jakub vlastně je. Byla v takové euforii, že jsem zpátky, že si ani nevšimla Jakubova zvláštního vzhledu.
Mirek stál v tichosti vedle nás a celou dobu mě sjížděl pohledem, který jasně říkal, počkej, až budeme sami.
V duchu jsem se oklepala odporem a zhnusením.

Posadili jsme se v kuchyni. Já si sedla vedle Jakuba. Pod stolem mě chytil za ruku, což neuniklo zraku Mirka. Jeho nenávistný pohled mě ničil. Ale Jakubova přítomnost mě držela nad vodou.
"Prosím, Jakube." Mamka před něj postavila kafe a sedla si naproti nám.
"Tak jestli to dobře chápu, vy spolu chodíte a Nelinka utekla za vámi."
Všichni jsme udiveně zůstali na mamku zírat.
"Ne, mami. Nechodíme spolu."
V tom se do toho vložil Mirek.
"To by tak ještě scházelo. A vůbec, Jarko, nemazli se s ní takhle. Za to co udělala, zaslouží trest."
Jak dořekl slovo trest, rozklepala jsem se a do očí se mi vedraly slzy.
Jakub mě stále držel za ruku a snažil se mě udržet v klidu. Tohle byla přesně jeho chvíle. Zničehonic praštil do stolu, až se kafe rozlilo. Moje mamka nadskočila a zůstala na něj zírat s otevřenou pusou.
Mirek chtěl něco začít křičet, ale Jakub mu nedal šanci.
"Teď budu mluvit já a řeknu to jen jednou. Dovolte, abych se představil. Jsem Jakub Vlček." Na moment se odmlčel a podíval se na moji mamku. Ta samozřejmě zpozorněla, když slyšela jeho příjmení
Ale Jakub nedal nikomu šanci promluvit a pokračoval.
"Nela a já máme stejného otce. Po tom, co tady dva roky zaživala peklo, se rozhodla utéct a úplnou náhodou navštívila babičku, kde našla fotku sebe v kočárku s tátou a mnou. Tak se o mě dozvěděla. Shodou okolností a náhod ji uprostřed noci našel v parku můj kamarád a dovedl ji za mnou."
Mamka měla slzy v očích.
"Nevěděla jsem o tobě, Jakube."
Ten jen přikývl a nenechal se přerušovat.
"Nevíte toho mnohem víc. Ale to by se vám měl pochlubit tady pan velký zmrd." Ukázal na Mirka a já skoro nemohla dýchat. Obdivovala jsem Jakubovo ledový klid.
"Co si to dovoluješ ty jeden zasranej hajzle." Rozkřičel se Mirek a snažil se na Jakuba zaútočit. Ten byl ale rychlejší, chytil jeho ruku a zakroutil s ní.
"Poslouchej mě, ty zkurvenej zmrde. Ještě jednou jedinkrát se k mojí sestře přiblížíš a já ti zpřelámu všechny kosti v těle."
Pustil jeho ruku a nasadil svůj milý výraz.
"Nela si teď vezme svoje věci a odejde se mnou."
Moje mamka seděla se slzami v očích a vůbec nechápala, o co tu jde.
"Zbavte se toho zmrda."
"Co se stalo? Já to vůbec nechápu." Plakala a přitom mě pohledem prosila o vysvětlení.
"Tenhle zmrd ublížil vaší dceři a mojí sestře tím nejhorším způsobem. Dva roky pekla na zemi."
Mamka vytřeštila oči, vylítla ze židle a bušila pěstmi do Mirka.
"Co jsi udělal mojí holčičce?"

Nebyla jsem schopná slova, rozklepala jsem se. Ať jsem se snažila sebevíc, hlasy všech se vzdalovaly, až jsem je přestala slyšet úplně. Tma mě pomalu pohlcovala. Až ze mě nezbylo nic.
................
Otevřela jsem oči, ležela jsem ve svém pokoji. Všude bylo ticho. Pomalu jsem si dávala dohromady střípky událostí.
Jakub, mamka...
Chtěla jsem vyskočit z postele, ale zatočila se mi hlava a já upadla.
Najednou se rozlítly dveře a v nich se objevil Jakub a hned za ním máma.
"Co vyvádíš, maličká." Vzal mě do náruče a zvedl na postel.
"Co se stalo?" Vůbec jsem si nepamatovala, jak jsem se dostala do postele a co tomu předcházelo.
Mamka si sedla vedle mě a z druhé strany Jakub.
"Omdlela si. Kuba mi všechno řekl. Mrzí mě to, holčičko moje." Rozplakala se.
Neměla jsem to Kubovi za zlý. Musel to mamce vysvětlit.
To odpoledne jsme strávili povídáním. Jakub pak zavolal i kluky, aby se seznámili s mojí mamkou. Ještě před tím ji ale poprosil, aby o tomhle nemluvila. Souhlasila.
Já jsem musela slíbit, že s ní půjdu na policii Mirka nahlásit. Nechtěla jsem, ale když mi Jakub řekl, že by to mohl udělat znova a ublížit tak některé z vás, souhlasila jsem.
........
Seděla jsem vedle Dominika na gauči. Cítila jsem jeho vůni a nemohla se vůbec na nic soustředit. Zrovna jsem si chtěla poposednout, položila jsem ruku vedle sebe. Byla tam i ta jeho. Jemně mi prsty přejel po hřbetě. Jako kdyby mnou projela neviditelná síla. Zase jsem ucítila ty známé motýlky v břiše. Nenápadně jsem se na něj podívala. Naše pohledy se střetly a já tam viděla něco, co jsem ještě nikdy neviděla...

Mamka si s klukama rozuměla a vypadala spokojeně v jejích společnosti. Až do chvíle, kdy ji Jakub řekl svůj nápad.
"Jakože by šla do Pardubic?"
Jasně, že se jí to nelíbilo. Ale Jakub se nenechal jen tak odbýt. Měl totiž ještě jeden plán v záloze.
"A co kdybyste šla taky?"
....................................................
I když to teď tak trochu vypadá na šťastný konec, nenechte se zmýlit.
Protože i kdybychom se sebevíc snažili zapomenout, jsou momenty, které odemknou třináctou komnatu a to je pak většinou začátek konce.
Pokračování už zítra...