13. komnata

Dej tomu čas

Doufám, že jste si ani na moment nemysleli, že jsem v tom pokoji zůstala zavřená, aniž bych věděla, co se děje mezi klukama v obýváku.

Pomalu, v co největší tichosti, jsem se vyplížila na chodbu a sedla si za skříň, která mě alespoň trochu vrhla do stínu.
Z pokoje vycházelo pouze tíživé ticho, nervózně jsem si škrabala kůžičku kolem nehtů. Přála jsem si být neviditelná a posadit se na gauč vedle Dominika. Být mu oporou a hlavně vidět, jak je na tom.
Z přemýšlení mě vyrušil Jakubův hlas.
"Tak ještě jednou a od začátku. Co je mezi tebou a Nelou?"
Na odpověď musel nejen Jakub ale i já chvíli čekat. I když se zdála ta chvilka nekonečná, ve skutečnosti to bylo pouhých pár vteřin.
"Nic. Jsme kamarádi."
Jeho slova byly jako pomyslná kudla do srdce.

Dominiku, cos to právě řekl? Opravdu to myslíš vážně?

I když to neuvěřitelně bolelo a moje srdce bylo na tisíc kousků, pořád jsem tam v hloubi duše doufala, že to řekl jen proto, aby uklidnil nejen Jakuba ale vůbec celou tuhle situaci.

"A to si jako myslíš, že ti uvěřím. Proto ti moje sestra řekla, že tě miluje?"
Opět nastalo ticho. Ale ne na dlouho.
"Bro, ty nemáš ani trochu páru o tom, co si ta holka zažila. Čím vším si prošla. A jestli se do tebe zamilovala, protože jsi jí ukázal trochu jinej svět a bral jsi to jen jako přátelství, pak tu máme docela slušnej problém."

Tak takhle to Jakub viděl. On si celou dobu myslí, že si Dominik drží odstup a jde o mě. O mladou nešťastnou holku, která se do jeho kamaráda zamilovala.
Bylo mi do pláče. Věřte mi, že jsem si opravdu myslela, že to Dominik bere vážně, že ke mně cítí to, co já k němu.
Chtěla jsem vbéhnout do pokoje a začít křičet, že to je jinak. Že je to skutečný a my se milujeme. Byla jsem opravdu tak naivní a hloupá?
Zaslechla jsem, jak si Dominik odkašlal a někdo si zapálil cigaretu. Dala bych si s chutí taky, ale to bych musel opustit tohle strategický místo a dojít do pokoje, a protože jsem nechtěla přijít o žádné slovo, rozhodla jsem se svojí chuť potlačit. A tak jsem se zahryzla zase do svýho palce a okusovala kůžičku kolem nehtu.
Zase nastalo to šílené ticho. V duchu jsem prosila Dominika, ať něco řekne. Ať se dozvím, jak to se mnou má.

"Nevím, co zažila. Kdykoliv jsem se zeptal, zamluvila to. Ale nejsem hlupák a umím si věci domyslet."
Dominik se odmlčel a já i přes tu vzdálenost zaslechla povzdech.
Mohlo mě napadnout, že se Dominik dovtípí. Nebylo těžký tuhle story pochopit. Na jednu stranu jsem si přála, aby Jakub svůj slib porušil a řekl mu všechno, co ví. Ale moje druhé já bylo zásadně proti, protože bylo stále přesvědčené o tom, že by to byl definitivní konec a Dominik by se mnou nechtěl nic víc mít.

"Citto, znám tě a poznám, když začneš holku brát jinak než jako kamarádku nebo zábavu na jednu noc. Takže se vyser na ty svoje řečičky a vysyp to nebo ti vrazím ještě jednu."

Lekla jsem, že by Jakub znovu Dominika udeřil. Pomalu jsem se zvedla a jako had se doplazila co nejblíž ke dveřím. Chtěla jsem mít jistotu, že Dominikovu odpověď uslyším naprosto jasně.
Znovu z pokoje zaznělo škrtnutí zapalovače.

Do prdele, já bych si tak zakouřila.

"Promiň, bro. Nechtěl jsem, ale stalo se. Je jiná než ostatní a je mi s ní tak jako už dlouho ne. Kurva, Jakube, já to  nechtěl."

Asi si umíte představit, jak mě jeho slova hřála a jak moc jsem ho chtěla obejmout a říct mu, že jsem ta nejšťastnější holka pod sluncem. Místo toho jsem ležela na podlaze v chodbě a hrála si na tajného agenta.

"Miluješ jí?" Promluvil do ticha Jakub a já se v tu chvíli málem udusila, jak mi zaskočilo. Snažila jsem se ze všech sil vstát, aniž bych zakašlala a potichu doběhnout do pokoje a zavřít za sebou dveře.

Stála jsem opřená o dveře a lapala po dechu. Tlumeně jsem se rozkašlala a doplazila se na postel.

Do háje a teď nevím, co mu Dominik odpověděl. Jestli mu vůbec něco řekl.

Chtělo se mi brečet. Řekl Jakubovi to co mně nebo to zůstalo otevřené?
Nejradši bych si nafackovala, že jako jsem jako tajnej agent slušně propadla.

Uběhlo pár minut, já seděla pořád ve stejný pozici od chvíle, co jsem se dostala zpátky do postele a v duchu si pořád dokola přehrávala jejich rozhovor.
Když se najednou ozvalo zaťukání na dveře.
Nereagovala jsem, musela jsem hrát svoji roli, že se mě tahle situace hrozně dotkla a nechci nikoho ani vidět. V duchu jsem si ale strašně přála, aby to byl Dominik, přišel ke mně a řekl, že je všechno v pohodě a vedle něj by se vynořil Jakub, omluvil se, že mě jen chtěl chránit a požehnal nám.
Nic takovýho se ale nekonalo. Dveře se otevřely a vedle se mě posadil Jakub.
"Tohle se nemělo stát. Ne teď. Ještě nejsi připravená, čeká tě nelehký úkol a..."
Nechtěla jsem slyšet o tom, že mě čeká soud. Vůbec jsem nechtěla poslouchat cokoliv, co bylo spojený s mojí minulostí.
"Jak můžeš vědět, jestli jsem nebo nejsem připravená?"
Jakub mě chytil za ruku. Chtěla jsem se mu vytrhnout, měla jsem na něj vztek, ale přišlo mi to vůči němu nefér a tak jsem ho nechala.
"Řekl jsem to i Nikovi. Jsi teď zranitelná víc, než si myslíš a já nechci, aby ti kdokoliv nebo cokoliv ublížilo. Potřebuješ být silná na to, co přijde. Proto jsem mu řekl a řeknu to i tobě. Dej tomu čas."
....................................................
Dokáže Nela pochopit, že to Jakub myslí dobře a chce ji jen chránit?
Sledujte, jak bude příběh pokračovat dál... 💗