Vzlet kormorána

Světlo v dálce

Kapitán Fletcher dopis zkoumá až přehnaně dlouho. Pak se narovnává a protahuje si zápěstí. „Kdo je sakra Ena?"

„Proč na tom sakra záleží?" vrací mu to Faverka. Objevila se v našem hangáru o půl páté ráno, čímž některým z mých kolegů způsobila náběh na infarkt. Hodinu a půl po směně má být průměrný žijící voják na jediném místě ve vesmíru. U sebe v posteli.

„No, protože o ní tvoje milá sestřička básní přes půl planety, tak mě to zajímá."

„Ena...Raena... byla naše chůva. Teda, pokud by normální chůva nosila v kapse revolver, že jo," ušklíbá se kapitánka, „Ena jí říkal... můžeme změnit téma?"

„Můžem. Co jsi z toho pochopila ty a co s tím mám dělat já? Já těm vašim dvojčecím srandičkám nerozumím."

„Jenže já taky ne. Je v maléru, to asi znamená ta zmínka o sendvičích..."

Fletcher to nekomentuje, ale pozvednuté obočí mluví za vše. Jak tohle sakra funguje?! Nejspíš i on má pocit, jako by tahle logika přicestovala z jiné dimenze.

„...ale ten zbytek... nerozumím tomu. To jak tam mluví o ségře a o tátovi..."

„Sero, kdyby měla potíže s fotříkem, tak neposílá dopisy, protože by byla mrtvá," připomíná jí, „Všimla sis té stavby?"

„Čeho?"

„Větné stavby. Za moc nestojí, to Delfině podobný není. Vyřídilku má perfektní. Stálo by za zvážení, jestli to psala ona."

Přerušuje nás hlasitý výbuch smíchu. Kolegové mastí karty a u toho se řehtají jako koně. Asi zase někdo objevil ve hře páté eso, nebo tak nějak. Kapitánka jim věnuje znechucený pohled a zabodává prst do inkriminovaného papíru.

„Je to její písmo."

„Je. A nejspíš je to i psané rukou. Ale slyšel ji někdy někdo z vás používat slovo ‚esli'?"

Chvíle ticha.

„No...ne."

„Já totiž taky ne. Casi?"

„Já tohle nezkoumám," bráním se, „ale nic mi to neříká."

„Renny to občas říká, mohla to chytit od něj," přemítá Fletcher, „ale to není moc pravděpodobný, vzhledem k tomu, jak družná tvoje sestřička je."

„Je to její písmo," trvá na svém kapitánka, „poznám to."

„Co když ji někdo donutil?" nadhazuje Fletcher, „třeba nám tím naznačuje, že to nepsala z vlastní vůle. To by mimochodem odpovídalo i tomu, že to nedošlo ani poštou."

„To by nezmiňovala Enu a bylo by to tam nějak jasně naznačený. Pochybuju, že by pod nátlakem rozebírala naše zážitky z dětství." V tom má asi pravdu. Číst ty jejich vykecávky je pro normálního člověka utrpení.

Fletcher si papír prohlíží proti světlu. „Vidíte to?"

„A co jako?"

„No, napsala to tužkou. Tupou tužkou, podle šířky stopy. A za celou dobu ji neořezala. Tady ke konci je papír kolem písmen dokonce poškrábaný, jakoby vypsala tuhu až ke dřevu. A tady, podívej Sero, tady a tady udělala chybu a místo, aby ji vymazala, rozmázla ji prstem a přepsala."

Nakláním se blíž. Papír je opravdu na několika místech ušmudlaný a pod textem prosvítá původní znění. No moment? Mě pravopis nikdy moc nešel, to uznávám, ale napsat 'i proto' s ypsilonem? Tak hloupý nikdo není. Teda, měl jsem spolužáka, co psal ypsilon s měkkým i na začátku, ale tohle je přeci úplně jiná liga.