Vzlet kormorána

Těsně vedle

„Doprdele kurva už!"

„Tohle má bejt nějaká šifra?" ptá se kousavě Gavin. Jeho stíhačka se otočkou kolem osy vyhýbá prolétajícímu laseru. „Nebo mi máš v plánu někdy říct, kdo jde na čelní útok?"

Ve vysílačce je ticho.

„Johne?"

„Kruci! Já se na to..."

„Johne?"

„CO ZAS?!"

Prudce uhýbám stranou, zatímco se disk předemnou rozlétá na kusy. Už jich tu létá jen pět. No a ten pitomej bombardér, že jo. Ale naštěstí je to fakt jen ten obyčejnej, kterej sice může vymazat z mapy menší město, ale neobjevují se kolem něj stíhači úplně odnikud.

„Ptám se," opakuje Gavin netrpělivě, „kdo půjde na čelní útok? Ten les pod náma nebude věčně."

Srnky asi neocení, až jim na hlavu spadne mimozemský šrot. Na rozdíl od obyvatel města, k němuž se pomalu ale jistě bombardér blíží, si ale rozhodně nebudou stěžovat na velení. Takže to radši pošlu na hlavu jim.

Trochu paradoxně. Zvířata mám mnohdy radši než lidi. Obzvlášť, pokud mají blbý řeči, vymýšlejí pohotovostní režimy, nebo mi kvůli nim posílá školní rada účet na pět set liber.

„Sakra práce!" hromuje Fletcher, aniž by bral v potaz, že na něj jeho parťák už půl minuty mluví. Nechci rejpat, ale udělat tohle někdo z nás – ignorovat kolegu – tak nás seřve jak sirotky.

„Same, připrav se na přímý útok. Renny, ty ho budeš krýt,"Gavin přebírá iniciativu, „Giny, Mel, vy si vezměte toho stíhače úplně napravo. Jacku, Jackie, vy máte toho co se odchýlil k severu. Ti dva od Orlů berou toho nejvíc na jihu. Buď je sestřelte, nebo alespoň odveďte co nejdál. Cas, Dean, Taylor a Georg zaměstnají ty co se drží u bombardéru. Ostatní jsou připraveni je krýt. Nějaké dotazy?"

Nejbližší stíhač na mě začíná pálit, takže se místo argumentaci věnuju radši otázce vlastního přežití.

„Pokud se budou plést kolem bombardéru, můžou je zasáhnout trosky," namítá nevzrušeně Sam, „nebyl by lepší frontální útok na odvedení pozornosti?"

Slyším Gavinův povzdech. „Johne, co myslíš?"

„Kurva, nebádejte nad tím a sundejte to ne?!"

„Návrh se zamítá," překládá nám to do lidštiny Gavin, „Takže všichni víte co dělat?"

Konečně se dostávám z víru laserů. Bohužel za cenu propálené klapky na pravém křídle. Ve vzduchu to velký problém nebude. Na přistání už by být mohl.

„Gave, mám poslední raketu," upozorňuju ho. Dneska jsem už třikrát minul.

„Kurvadrát, co s nima furt děláš?"

„Opravdu to potřebuješ vysvětlit?" cedím skrze zuby.

„Fajn. Tak kdyby ti došla munice, nahradí vás Will a Charlie. Rozumíte všichni?"

„Ano," ozývá se z vysílačky dvojice hlasů. Zní to lehce otráveně.

Vrháme se do útoku. Dnes to byla vcelku malá skupina. Poměr byl zhruba jeden na jednoho, lehká převaha v jejich prospěch. I tak se nás sem ale stáhlo celkem dost, protože hlídka (jejíž zbytky teď doutnají hluboko pod námi) nedokázala určit typ bombardéru. Ani tak nebylo snadné zredukovat jejich počet. Už se poučili a nenechají nás zaútočit na bombardér zespoda. A shora je to k ničemu.

Kolem nás krouží šestice stíhaček, které nedostaly úkol a drží se z dosahu, aby se nepletly. Vzhledem k tomu, že nejbližší domy jsou v podstatě na dohled, máme omezený manévrovací prostor. Za tímhle bezpečnostním kruhem je ještě jeden, tvořený stíhači, jimž už došla munice. Mezi nimi jsou i Fletcher a Gavin.