Vzlet kormorána

Na vlastní pěst

„Renny! Až přistaneme, urvu ti palici! Co tohle mělo bejt?!!"

„Pardon, šéfe, mi to ulítlo," omlouvá se rychle Renny.

„Dávej pozor," napomíná ho Adine, tentokrát už ne tak klidná, když jí laser proletěl doslova půl metru před kokpitem. Fletcher své slovo dodržel a Rennymu novou hračku svěřil až jako poslednímu, v době kdy už se jelo druhé kolo. Takže zatímco on, Gavin, Sam, Jonas a Adine už se s lasery seznamujeme podruhé, Renny a jeho prozatimní parťák Finn mají premiéru. Dost divokou premiéru.

Zjištění, že všechny lasery z poslední dodávky potřebují kompletně překalibrovat, nepotěšilo techniky ani generála. Ten ale nakonec neochotně uznal, že zbraň, kterou nejde mířit, je tak trochu k ničemu. Což moc nemění na tom, že polovinu února strávili technici prakticky nepřetržitě v hangárech. Ti nejzatvrzelejší přespávali v jídelně. Výsledkem je, že lasery střílí povětšinou rovně a přezbrojit se podařilo další tři stíhačky, z čehož jedna už stihla jít k zemi. Po tom incidentu se slovo „inspekce" začalo mezi veliteli skloňovat až moc často.

„Kdy vymyslel, že pustit tohle hovado do armády je dobrej nápad?"

„To tě napadlo po patnácti letech?" směje se Gavin, „ser na to a ty si dávej pozor."

K nebi stoupají další cvičné cíle. Napadá mě, jak se ti dole asi cítí. Přeci jenom, k námořnictvu člověk nechodí proto, aby si pouštěl balónky. Po krátké úvaze usuzuju, že zhruba stejně jako my, když sedíme v hangáru. Zatnout zuby a vydržet to. Nějak.

„Jo, dyť jo, pardon," hájí se Renny, „to mi uklouzlo."

„Tak ať se to neopakuje."

„Kdyby tohle viděl Trooth," ušklíbá se Sam. Tentokrát si dává záležet, aby na společné lince nebyl slyšet. „Ten by zuřil."

„Hele, posledních pár dní se docela drží. Tak by ho třeba jenom seřval," uvažuju. Co jsem tak slyšel, generál přestal na laserech tak bazírovat hned po tom, co se s tou věcí učila i jeho letka. Asi to tam nevypadalo o moc líp, než u nás. Pár pilotů, kteří s laserem umí sice na letišti je, ale všichni patří do čtvrté směny, která má službu jenom v noci. Naštěstí mohl ze své pozice dočasného velitele taky vypadnout, protože Jonesová si už dala dohromady všechny končetiny. I to nejspíš přispělo k tomu, že není zdaleka tak podrážděný, jak by jeden čekal.

„Stejně. Tohle celý je hovadina. Amatérismus. Nepotřebujeme lasery, potřebujeme informace! Navíc ti střílení laseru neumožní použít vysílače, je to jedno nebo druhý. Je to pěkný, ale krok zpátky."

„Pár stíhaček se na značení nechá," namítám, „včera to říkal Bailey."

„Podle mě v to spíš doufal, aby měli míň práce..."

Vysílačka přeskakuje a posílá nám do ucha hlas dispečera, „Zachycen nepřátelský objekt, k okamžitému přesunu se připraví..."

„Tak co se posralo tentokrát?" říká s povzdechem kapitán, když se z vysílačky valí čísla hlídek a souřadnice. Na závěr celého recitálu povolávají i hlídku nula dva. Cvičnou hlídku. Nás.

„Dyť s tím kurva tady nikdo neumí!" rozčiluje se Fletcher, sotva hlášení dozní.

„Je to rozkaz," oznamuje mu dispečer, který už je na jeho výlevy nejspíš zvyklý, „měli jste čas se s úpravami seznámit. I předevčírem byly v akci cvičné stroje."

„A MĚLI DVA MRTVÝ!" doplňuje rozhořčeně kapitán.

„Přesun na zadaný souřadnice," úkoluje nás Gavin. Zní trochu rezignovaně. Ani se nesnaží svého parťáka uklidnit, což obvykle znamená, že to nemá cenu.