Špatná osoba

🏠

Vlezl do auta a už mu bylo nevolno. Srdce a myšlenky mu utíkaly rychlostí míle za minutu. Nechtěl ztratit kamarádku, která mu byla blízká.

Brzy se mu do zorného pole dostalo sousedství, bál se tak, že by to slova ani nedokázala vypovědět. Tma byl její dům, to je ono, je to tenhle.

Sasuke třaslavě vylezl z auta a dokolébal se k jejím dveřím. Dorazil na něj pocit, kdy se mu chtělo zvracet, ale udržel se. Zazvonil na zvonek a slyšel zvuk nohou, které běžely dolů po schodech.

Sakura šla po schodech rychle a položila ruku na kliku, zhluboka se nadechla a zavřela oči, snažila se uklidnit své nervy.

Velmi pomalu otevřela dveře.

A odhalila

S

A

S

U

K

E

H

O

U

C

H

I

H

U

"S-Sasuke?" vypískla.

Sasuke s sebou trhl nad jejím překvapením. "Myslel jsem si, že ta stydlivost je jen pro zisk peněz?"

Sakura rozhodně nebyla zklamaná, jen naprosto překvapená. 

"Heh, říkal jsem ti, že budeš naštvaná."

Sakura ukročila dovnitř a otevřela dveře, aby Sasuke mohl dovnitř.

"Poslouchej, Sakuro, nemusíš mě zvát dál."

Sakuře trvalo celou minutu, od chvíle, co otevřela dveře a pustila dovnitř Sasukeho, aby si uvědomila, co se to vůbec stalo. Nebyla nešťastná, byla zmatená.

Nikdy neviděla Sasukeho jako tento typ člověka, ale pokud jím byl, tak by jí nevadilo s ním trávit čas.

Urovnala své emoce, a to byla chvíle, kdy do ní narazila tsunami štěstí.

Hlasitě vyjekla a skočila k Sasukemu, aby ho objala. "Nemůžu uvěřit tomu, že jsi to opravdu ty!!"

Sasukemu z úst unikl úsměv, jak jí opětoval objetí. Její teplo z ní sálalo.

"Takže jen si to ujasníme, ty nejsi naštvaná."

Usmála se zářivěji než slunce. "Ani v nejmenším."

To byla pro něj velká úleva. Teď mohli spolu začít mluvit jako přátelé. Ne nervózní teenageři, ale jako skuteční přátelé.