Elementy

Irendor

Rychle jsem vytáhla telefon abych se podívala, jak vypadám. Zarazila jsem se nad rozbitým displejem ale dalo se přes něj vidět takže dobrý. Zapla jsem foťák a málem jsem ten mobil upustila. Měla jsem opravdu modré oči a špičaté uši. Moje dlouhé černé vlasy je absolutně nezakrývají.
,,Ehm...mohl bych se zeptat co to je?"zeptal se král
,,Jo jasně. Tohle je telefon." Byla jsem obdařena nechápavými pohledy
,,No...jak bych to vysvětlila. Dá se s tím volat na někoho i když je třeba má druhé straně zámku. " Další nechápavé pohledy
,,Předvedu. Nexone? Mohl bys jít prosím na druhý konec místnosti?"
,,Jasně." Jak řekl, tak taky udělal. Vzhledem k tomu že místnost byla fakt obrovská tak mu to chvíli trvalo. Když ale došel mávl na mě a já vytočila jeho číslo a dala to na hlasitý odposlech.
,,Máš to nahlas?" Zeptal se Nexon.
Král, královna i Benjamin vykulili oči.
,,Jo mám. Tak a takhle to funguje. Normálně bysme na sebe museli křičet abys jsme se slyšeli, ale takhle nemusíme."
,,A to je jen jedna z mála funkcí které telefon má. Můžete s tím třeba fotit fotky. Je to něco jako obraz ale trvá maximálně vteřinu na vytvoření." řekl Nexon
Královna přistoupila blíže a zeptala se:
,,Mohu si to vyzkoušet?"
,,Ano." Řekla jsem a podala jí telefon.
,,Haló?"
,,Já vás slyšel celou dobu." Odpověděl Nexon.
,, Fascinující. " Pronesla a vrátila mi telefon. Vzala jsem si ho od ní.
,,Už můžeš zpátky. " Řekla jsem Nexonovi a ukončila jsem hovor.
,,To je opravdu zvláštní zařízení. Je v tom nějaká magie?" Zeptal se Benjamin.
,,Ne. U nás magie neexistuje. Jen kombinace fyziky a chemie. A také elektřiny." Odpověděla za mě Sofi.
,,Úžasné. Ale asi bysme si určitě chtěli odpočinout po náročné cestě. Benjamin Vás dovede do vašeho křídla. Je v nejvyšší části zámku. Také Vám vysvětlí jak funguje nás Svět a provede Vás po zámku a potom budete mít čas se projít i po městě. Uvidíme se na Večeři." Řekl král a my všichni,včetně Nexona který mezitím už došel za námi, uklonili.
Benjamin na nás mávl a my jsme se rozešli za ním.
,, Určitě byste chtěli vědět jak funguje náš svět. Naše země se jmenuje Grosswer. Grosswer je rozdělen na 16 království. My se nachazíme v království Irendor. Je to ostrovní království s nejhezčí flórou a faunou. Déšť tady uvidíte pouze v noci a to jen ve výjimečných případech. Naše královská rodina je rod Irdorů kteří zde vládnou už od nepaměti. Též se tady nachází největší populace draků..."
,,Draků?!" Přerušila Benjamina Am.
,,Ano draků. Draci si vybírají svoje Injas když dosáhnou 15 roku..."
,,Takže my všichni můžeme mít draky?! Nám je všem 16!!" Vykřikne znova Am.
,,Ano můžete. Ale draci si vybírají Vás. Ne vy je a také mluví jen se svými Injas a ostatními draky. Irendor je také království kde není žádná chudoba. Král Itras s královnou Tandou rozdávají své vlastní bohatství aby nikdo netrpěl."
Sofi obdivně hvízdla.
,,Mohu se na něco zeptat?" zeptala se Lucka
,, Jen řekni co máš na srdci."
,, Když jste se představoval Alex tak jste se zarazil když řekla svoje jméno. Proč? Jmenovala se snad Alex jinak? A tím pádem by se museli jmenovat jinak i dvojčata s Nexonem ne?"
Benjamin si povzdechl
,,Ano. Všichni se jmenovali jinak."
Vyvalila jsem na něj oči. To jako fakt?
,,A jak?" Zeptala se Dia. To byla dobrá otázka.
,, Začnu od kralovské rodiny. Řeknu vaše celá jména. William Maxmilián Irdor to jsi ty." Ukázal na Nexona. Potom ukázal na Diu.
,, Anna Caroline Irdor." A pak ukázal na Am.
,,Alea Katarina Irdor." a potom se se smutkem v očích otočil na mě.
,,Anthea Nikkolet Slechie."
Sofi obdivně hvízdla stejně jako před tím.
,, Ještě něco. Ta elfka...teda Injas která nás sem přivedla tak říkala že všechny Injas, kteří mají vodu mají zrzavé vlasy stejně jako vy. Tak...proč mám já černé?"
Benjamin si znova povzdechl.
,,To je na dlouhé vyprávění. Povím ti to někdy jindy. "
Kývla jsem. Už teď mám hlavu přeplněnou informacemi. Zrovna jsme procházeli alabastrovou chodbou napůl zarostlou. I tak to vypadalo skvělé a potom....jsme vyšli na nádvoří.
,,Pane bože.." řekla jsem.
Stáli jsme na jednom z nádvoří které bylo vidět. Jedno z nejvyšších. Všude kolem nás byl alabastrový zámek s vysokými věžemi a prorostlí řůžovými květinami. Za zdmi zámku se rozprostíralo průzračné moře a města byla propojená mosty. Kousek dál byli vydět obrovské kruhouvé útvary vystoupávající u vody na kterých byly postavené domy. Nad našimi hlavami se ozval řev. Zvedli jsme hlavu a uviděli draky přilétající do jednoho z měst. Na nich byli vidět jejich jezdci. Když jsem se otočila uviděla jsem že hrad stojí na samém spádu vodopádu a vodopád padá do osvětlené prorostlé jeskyně kde byli také domy. Byl to neuvěřitelný výjev. Vytáhla jsem telefon a začala fotit.
,,Jestli chceš... dělat ty obrazy můžu vás všechny vzít na svého draka abyste si to mohli...namalovat z výšky." Zastavil mě Benjamin.
,,Fakt?! Tak jo!!" Vykřikla jsem radostí.
Usmál se a pískl. Za chvíli se nad námi objevil velký modrý drak a přistál před námi.
,,Tohle je Vey. Je to modrá díkoocasá. Tak nastupte. Teda...budete na ní muset vylézt." Řekl a začal šplhat po její přední noze. Potom přesel přes křídla a usadil se v sedle nad jejíma křídlama.
Nervózně jsem polkla ale potom udělala přesně to, co Benjamin. Ostatní mě následovali. Sedlo bylo jenom pro jednoho takže jsme si sedli na její šupinatou kůži.
,, Pevně se držte!" Křikl Benjamin a rychlostí blesku jsme vyletěli vzhůru.
,,Tyvole!!!" Vykřikla jsem ale potom jsem si to začala užívat. Vyletěli jsme nad zámek a já ho hned vyfotila.