Elementy

Nakris

~nexon pov~
Po tom, co jsem dojedl jsem vyrazil za Alex. Když jsem došel do křídla rozhodl jsem se jít nejdřív převléct do něčeho, co by nebylo tak slavnostního. Bohužel můj outfit, který jsem měl na sobě na rande tak byl špinavý, ale něco by se s ním udělat asi dalo. Vzal jsem si tedy své černé kalhoty a ze skříně jsem vyhrabal něco co vypadalo, jako triko ale s kapucí. Potom pásek a hotovo.

Vyšel jsem z pokoje a zamířil k pokoji Alex. Zaťukal jsem ale odpoveď se neozvala. Tak jsem tedy vstoupil. V pokoji svítily svíčky ale nikdo tam nebyl. Šaty, které měla Alex na sobě byli hozené na posteli i s crop topem co měla na rande. Ale kalhoty byly pryč. Kam mohla jít? Odfrkl jsem si. Kam by Alex mohla jít. Jasně že prozkoumávat. Vyběhl jsem tedy z jejího pokoje a šel jí hledat.

~alex pov~

Jak je ten hrad velký?! Chodím tady snad hodinu a prošla jsem jen dvě patra!! Jak sakra mám najít ty portály?! Na cestu se nikoho ptát nechci, protože by určitě šel se mnou. Znovu vejdu do alabastrové chodby. Tahle je ale jiná. Je slepá a nakonci jsou jedny velké dveře. Dojdu tedy k nim a opatrně otevřu. Nahlédnu dovnitř, a vydím asi 40 portálů. Bingo! Vejdu a začnu se rozhlížet. Portály jsou oválné a vevnitř to vypadá jako by tam měli hladinu vody. Na každém rámu je napsán nějaký název. Já hledala ale jeden konkrétní. Po asi pěti minutách jsem ho našla. Nakris. Hlavní město. Tam jsem se chtěla vydat. Opatrně jsem se dotkla povrchu portálu. Ten se zavlnil a moje ruka jím přijela. Tak jo. Nadechla jsem se a vstoupila do něj. Vystoupila jsem v Nakrisu na hlavní ulici. Rozezněla se kolem mě hudba houslí nějaké kapely. Ulicí byla cítit vůně růží a moře. Nad hlavou byli vidět tmavé nebe s hvězdnou oblohou a proletujícími draky. Byl to neuvěřitelný jev. Rozešla jsem se po ulici a neustále se rozhlížela. Ulici osvětlovali magická světla a v panelácích se též svítilo. Kolem mě proběhla parta malých rozesmátých dětí. Jedno do mě narazilo. Byla to holčička s hnědými vlasy s zelenými konečky a prostými ale přesto hezkými šaty a s hnědými oči.
,, Jeee...moc se omlouvám..." Sklopila pohled a začala se červenat. Klekla jsem si k ní abych byla stejně vysoká jako ona.
,,Nic se něděje. " Mile jsem se na ní usmála. Zvedla pohled a podívala se mi do očí. Zarazila se.
,,Vy jste voda....ale.... nemáte zrzavé vlasy..."
Pokrčila jsem rameny.
,,Takže...VY JSTE DCERA VŮDCE KRÁLOVSKÉ GARDY!!!" vykřikla.
Lehce jsem kývla. Nechápala jsem proč je z toho tak odvařená.
,,To je úžasné!! Kdy jste se vrátila?"
,,Dnes navečer."
,,To je neuvěřitelné!! Musím to říct své rodině a všem!! A vrátili se i děti krále a královny?"
,,Ano vrátili." Odpověděla jsem s úsměvem.
,,Jooo!!!" Vykřikli za mnou ostatní děti.
,,Jste legendy!" Řekla holčička
,,Proč...?" Zeptala jsem se nechápavě.
,,Vy...si nic nepamatujete?" Chtěla jsem zavrtit hlavou ale odpověděl kluk s bílými vlasy a červenými oči.
,,Jasně že ne. Bylo jim prý 5 let."
,,Bylo to takhle. Ten den kdy jste zmizeli jste se s ostatními dětmi kralovské rodiny a nějakymi jinými dětmi strážců a služek jste se vydali tajně do Nakrisu. Jenže za nedlouho co jste v Nakrisu byli na nás zaútočilo jiné království. Ničilo a brakovalo celé království. Cíl jste ale byli vy. Když Vás našli, bojivali jste ale neměli jste šanci. Viděl vás jeden ze strážců ale byl jen jeden proti celé gardě. Proto řekl kouzlo, které může někdo použít jednou za 3 tisíce let. Neměl jistotu že ji někdo mezitím nepoužil ale byla to jediná naděje jak vás zachránit. Bylo to přemísťovací, do jiných dimenzí. Řekl ho a ono se to povedlo. Zmizeli jste. Když Irendor dostal vše pod kontrolu našli toho strážce byl přibitý na stěně jednoho z domů. Umíral a než zemřel řekl všem co se s vámi stalo. Od té doby se král, královna a i generál Benjamin snažili najít nějaký způsob jak vás dostat zpátky, ale před asi 4 roky to vzdali. Doufali ale že si k nim přece jen najdete cestu a ono se to povedlo!!" Holčička mě objala. Já jsem jí objala zpátky.
,,Aha takže ty si jen tak zmizneš a zjištuješ vše beze mě? To si beru osobně."
Uslyšela jsem za sebou říkat posměšným hlasem Nexona. Rozesmála jsem se.
,,Tak sorry no. Nezblázni se." Řekla jsem mezi vlnami smíchu.
,,Princi Williame!!" Vykřikly děti a uklonili se. To jsem se rozesmála nanovo.
,,Prosím neklaňte se mi. "
,,Dobře princi."
,,Jak jste mě poznali?"
,,Vaše zelené oči. To má jen královská rodina. " Odpověděl zase ten kluk.
,,Aha..."
,,Hele podle oblečení tě nepoznají."
,, Haha moc vtipný Alex."
,,Vždy k službám"
,,Vy se znáte?" Zeptala se holčička.
,,Ano. Chodili jsme na stejnou školu."
,,U vás se taky učí kouzlit?" Zeptala se.
,,Ne. Tam žádná kouzla nejsou. " Odpověděla jsem.
,,Aha." Odpověděla smutně. Pohladila jsem jí po vlasech.
,,No nic my musíme jít. Tak ahoj."
,,Ahoj!" Vykřikly děti a odběhli.
Vyrazila jsem dál po ulici a Nexon se rozešel za mnou. Ucítila jsem na sobě jeho pohled, jak si mě prohlíží. S úsměvem jsem se na něj otočila.
,,Promiň" řekl a podíval se před sebe.
,, Nemusíš se omlouvat. "
Překvapeně se na mě podívál. Znovu jsem se usmála a on taky.
,,Pojď." Chytla jsem ho za ruku a rozběhla jsem se hlouběji do města.

Ahoj! Tak tady je další kapitola! Tady je menší odhalení proč byli v jiném světě. Snad se Vám tahle kapitola líbila a uvidíme se u další!
Kika