Uslyšela jsem zaklepání.
,,Dále!" Křikla jsem. Do pokoje vešla žena středního věku s milým úsměvem.
,,Dobrý den slečno. Jsem Vaše komorná Belatris. Můžete mi ale říkat Bello." Pronesla se zvláštním, ale milým přízvukem. Musela jsem se usmát.
,,Já jsem Alex..." Zarazila jsem se. Mám říkat své pravé jméno nebo jméno na které jsem zvyklá od pěstounů? Na Antheu nejsem zvyklá ale vypadá to že si na to budu muset zvyknout.
,,Jestli chcete abych Vám říkala tímto jménem nebude to problém."
,,Děkuju." Vděčně jsem se na ní usmála.
,,Tak rovnou k věci. Za asi dvě hodiny máte večeři s královskou rodinou a na takovou večeři se sluší mít nějaké výjimečné šaty. I když tady se nosí šaty pořád. Ve skříni už jsou nějaké šaty a oblečení, ale asi budou muset být trochu předělány. Jste velmi štíhlá a vysoká. Proto bych Vás poprosila jestli bych si mohla vzít Vaše míry ať mohu vše šít na vaši míru."
Zarazila jsem se ale potom jsem přikývla.
,, Výborně! Mohla byste se prosím postavit a rozpřáhnout ruce?"
Udělala jsem to co Bella řekla a po chvíli měla vše změřené.
,,Tak to bychom měli. Ještě než odejdu chtěla bych se zeptat, jakou barvu byste chtěla šatů a jestli máte nějaké preference."
,,Ráda bych poprosila aby šaty byli dlouhé a černé. A...mohla bych Vám ukázat fotku pro inspiraci?"
Bella se zarazila ale pak přikývla. Vytáhla jsem telefon a začala ukazovat fotky různých šatů.
,,Ale slečno Alex ty šaty které mi ukazujete jsou hodně tmavé..." Nervózně polkla. S nechápavým pohledem jsem se na ní otočila. Proč tak nervózně polkla? To se bojí mi odporovat? Ale proč? Protože jsem dcera vůdce královské gardy?
,,Je na tom něco špatně?"
,,No...já..."
,,Nemusíte se bát mi odporovat. Chci vědět Váš názor."
,,Ne...v tom to není jen...tady v Irendoru se nosí vetšinou pastelové barvy a hodně zdobené...a to co mi ukazujete není ani jedno."
To nebude ten důvod. Něco mi nechce říct...ale co? Všimla jsem si jak si nervózně mne ruce.
,,A bude to nějaký problém když nebudu mít ani jedno?"
,,No....ne...já..."
,,Paní Belatris chci abyste ke mně byla upřímná a moc dobře poznám, že mi něco tajíte."
Smutně se na mě podívala a potom přikývla.
,,Bohužel tohle by Vám měl říct generál. Jakožto Váš otec má právo Vám to vysvětlit jako první. "
Tak to bylo hodně tajemné. Pokývala jsem hlavou. Na nic jiného jsem se nezmohla.
,,Ale jestli byste takové šaty opravdu chtěla ráda Vám je udělám"
,,Opravdu? To...je úžasné paní Belatris!!!" Objala jsem jí.
,,Děkuju Vám moc. Jste nejlepší!!"
Usmála se a objala mě také. Potom mě pustila a s rozloučením odešla. Chvíli jsem bloumala po pokoji s přemýšlela co budu dělat. Nakonec jsem vyšla z pokoje že si najdu nějakou knihu a půjdu si číst.
Vyšla jsem tedy z pokoje sešla po schodech dolů a začala hledat vhodnou knihu.
,,Ty kráso já fakt nevím o etiketě vůbec nic. " Ozvala se z poza mě Sofi.
,,Proč? Řekla si něco co si neměla?" Otočila jsem se na ní s úšklebkem.
,,Chytračko. Já nečtu fantasy knihy a ani historický. Tak pardon že nevím jak se správně oslovuje a skloňuje. Ale musím uznat že výraz mý komorný když jsem se vyjadřovala na návrhy šatů byl k nezaplacení." Vyprskla jsem smíchy. Moc dobře vím jak se Sofi vyjadřuje o něčem co se jí nelíbí. Když jsem jí poprvé ukázala návrh na můj pokoj na internátě, prohlásila že i bezdomovcův bejvák vypadá líp.
,,Tak pardon ale když mi ukaže růžové šaty s motýli." To jsem se rozesmála nanovo. Sofi nesnáší růžovou a ani pastelové barvy. Mám to dost podobně.
,,No přemýšlím kolik bych zaplatila tvý komorný kdyby tě do toho dostala. "
Vzala do ruky nejbližší knihu s bouchala mě s ní po hlavě.
,,Auuu kámo mám z toho dnešního pádu dost modřin nepotřebuju další!"
Vytrhla jsem jí knihu z ruky.
,, Evidentně potřebuješ když máš tak debilní narážky."
,,Já jen říkám fakta. "
,,Tak určitě."
Otočila jsem se a začala hledat jednu konkrétní knihu.
,,Sofi postřeh." Řekla jsem a hodila jí knihu.
,,Etiketa...ok to se bude hodit. Díkes!" Řekla a vyběhla schody a zavřela se v pokoji. Chvíli jsem hledala co si přečtu. Nakonec to vyhrála kniha s názvem
Srdce koně v ústech. Je to horor tak uvidíme. Zašla jsem znova do pokoje a dala se do čtení. Nevím jak dlouho jsem si četla ale když jsem byla v půlce knihy přišla za mnou Bella a oblékla mě do jedněch z šatů které mi ušila. Nechala mé dlouhé černé vlasy splívat po zádech a udělala mi linky a něco co vypadalo jako kouřový make-up jen jeho jemnější varianta. Rty mi potřela leskem a nechala mě abych se podívala do zrcadla.
,,Nádhera." Řekla jsem a vyfotila si šaty
ČTEŠ
Elementy
FantasyPřírodní živly jsou neskrotné avšak někdo je ovládat musí..nebo ne? Alex a její kamarádky jsou normální holky, které chodí na střední školu. Jednoho dne jejich život nabere rychle na obrátkách. Už to nebudou normální holky, ale stanou se něčím speci...