Když byla tma, Daemon vzal princeznu do města. „Buď ticho a nikoho neprovokuj." Nařídil a pak se začal věnovat svým mužům. „Když jsem se stal velitelem, byli jste jako toulaví psi - nevycvičení a hladoví, ale teď jste lovecká smečka připravená lovit. Město je zaplaveno špínou, pojďme ho vyčistit." muži zajásali.
„Jsou ti naprosto oddaní." Zhodnotila výjev.
"A tato dívka po mém boku je princezna Caeira, budete ji vždy a za všech okolností chránit, budete jí věrní jako mně. Každého, kdo se na ni jen křivě podívá, nechám umučit, je to jasný?" křikl na své muže, "ale teď vyjděte do ulic a vyčistěte je od všech zlodějů a darebáků!"
Způsob, jakým se jeho hlas nesl vzduchem, ji ohromil. Byla uchvácena.
„Král bez koruny." Zamumlala si pro sebe.
„Milují tě," Mluvila tak nahlas, aby ji slyšel." Ale nemusel jsi jim vyhrožovat, Daemone." Usmála se na něj, ale v hloubi duše byla ráda, tyhle lidi neznala. Tohle nebyli ti, za kterýma chodila do ulic.
„Jsou to povýšení násilníci, neuškodí jim to. Obyčejní lidé tě milují, děti si s tebou hrají na ulicích a dávají ti vše, oč si řekneš i neřekneš, ale tohle nejsou chudí ani děti, kterým dáváš jíst, tihle jsou vycvičení a stejně hloupý jako psi po úderu do hlavy. A navíc jsou to nadržená prasata. Pro ně nejsi víc než šlapka v bordelu." Odpověděl jí a odpískal hon na zloděje a veškerou pochybnou chátru.
„To je nechutné, Daemone." Mluvila dost nahlas, aby ji bylo slyšet i přes křik a nářek lidí. Ignoroval ji. Dokonce sekali ruce i dětem. Jeden chlapec, asi sedmiletý, v druhé ruce pořád svíral ten jemu osudný kus chleba. Ciaera k němu přiběhla a snažila se ho utěšit, v kapse měla jablko, tak mu ho dala. Držela ho v náručí, dokud nepřestal aspoň trochu plakat. "
„Ty jsi princezna Ciaera, chodíš za námi do ulic," řekl.
„Ano, a kdybych věděla, co se tady stane, nikdy bych sem nepřišla," povzdechla si. "Běž domů, najdu si tě a pomůžu ti, ano?"
„Bude žít. Má teď jen o něco kratší ruku." Ozvalo se za jejími zády.
„Bylo to dítě, Daemone! Měl jenom hlad."
„A zlodějina je zločin." Odpověděl věcným tónem. "Bude žít bez ruky."
„Jak asi, když umře hlady? Vezmeš mě domů? Stejně musíš jít na radu, byla to těžká noc.
Přikývl a doprovodil ji zpět do Rudé bašty.
Během chůze Ciaeře položil otázku, která mu už nějakou dobu vrtala hlavou: „Proč máš tolik soucitu se zloději?"
„Mám soucit s dětmi a těmi, kdo za svou situaci nemohou," Opravila ho" Půjdu s tebou na jednání Malé rady, budeš potřebovat někoho, kdo se tě alespoň trochu zastane. Ale řekni mi, kolika dětem jsi pro bohy ublížil?"
„Spoustě." Neochotně přiznal, najednou si uvědomoval, že to asi nebyl dobrý nápad.
ČTEŠ
Oheň v krvi, |FF Daemon Targaryen|
أدب الهواةKrev není voda a o krvi draka to platí dvojnásob! Ciaera byla tou nejčistčí duší, kterou kdy dračí páni měli v rodové linii. Ale nebyla jen hodná, veseláa plná lásky, byla také velice chytrá. Dokázala naplánovat vítěztví bitvy, zlepšení životní úro...
