,,Já chci mluvit s ředitelem. Mám právo na to, aby byla moje situace přehodnocena ředitelem!" dožadovala se dívka. ,,Jaká škoda, že sis vybrala jedinej večer, kdy ředitel tančí na plese!" odvětil Filch. ,,Tohle je protizákonné! Už to, že jste mě donutil si obléct tohle odporný oblečení, by mělo být nelegální!" stěžovala si dál a trochu popoběhla, protože Filch rázoval po schodech svižně jako mladý chrt. Skoro mu nestačila. Otevřel dveře, nechal ji projít ven, zavřel. ,,Kam to jako jdeme?" vyptávala se dál. ,,Je zima, nemůžu být jen takhle!" ,,Neboj. Však se brzo zahřeješ," odvětil Filch a podíval se na ni s neskrývaným výsměchem. To ji vyděsilo! Sice stále kráčela za Filchem temnými bradavickými pozemky, ale uvažovala o tom, že uteče.
Když došli na místo, nevěřila vlastním očím. Tohle nebyl trest, tohle bylo odsouzení k smrti! ,,Hej! Mám tady pro vás pomocnici!" zahulákal na skupinku chlapů postávajících u stanů. Jeden z nich se k nim vydal. Nenazvala by ho pohledným. Měl zrzavé rozchuchané vlasy a obří paže, napůl svalnatý, napůl zavalitý, o svůj vzhled se očividně vůbec nestaral. Pohrdala jím už jen proto, že existoval. ,,Na jak dlouho?" zeptal se mladík. ,,Celou noc. Věř mi, zaslouží si to," odpověděl Filch. ,,Tak pojď," řekl zrzek a kývl na ni hlavou. Následovala ho, ale po pár vteřinách se otočila k Filchovi a zařvala na něj: ,,Za tohle přijdete o práci! Můj táta všechno řekne řediteli!" Filch se tomu zasmál a vydal se zpět do vyhřátého hradu. ,,Tak cos' provedla, princezničko?" zeptal se zrzek. Chtěla říct, že mu do toho nic není, ale docela se chtěla pochlubit. ,,Podpálila jsem kočár." Koukl se na ni překvapeně i pobaveně zároveň. ,,Tak to už chápu, že jsi skončila tady na celej zbytek noci."
,,Takže tady máš vidle a budeš kydat," řekl, předal jí gumové rukavice a vidle. Šokovaně na něj hleděla. ,,Prosím?" otázala se. ,,Jakože mám kydat dračí hnůj?" ,,Já bych to popsal jinak, trochu sprostě... Ale jo. Přesně tak." ,,Víte vůbec, kdo já jsem?" zeptala se. ,,Víš vůbec, že mě to ani v nejmenším nezajímá?" opáčil. Tohle bylo poprvé v jejím životě, kdy jí někdo s něčím nevyšel vstříc. ,,Vlastně vím, kdo seš. Seš ta, která nikdy nesáhla na skutečnou práci. Seš ta, která nad chlapama pracujícíma rukama ohrnuje nos. Seš ta, která si myslí, že nedělat nic je lepší než dělat těžce." Pansy otevřela ústa, aby spustila výčitky a stížnosti, jenže ten pitomej zrzek měl pravdu. A tak se zhluboka nadechla nosem, vydechla ústy, nasadila si rukavice a řekla: ,,Tak kde mám začít?"
,,Hej, princezničko!" ,,Nejsem princeznička!" obořila se na něj udýchaně. Během práce jí ani nedošlo, jak moc se unavila. Opřela se o vidle. ,,Podle toho jak to těžko zvládáš..." začal zrzek, ale sám se zarazil. ,,Vedeš si docela dobře," řekl nakonec smířlivě. ,,Pojď. Dáme ti čaj a ňákou sváču." Uvažovala, že by odmítla. Chtěla předstírat, že odpočinek nepotřebuje a už vůbec nepotřebuje čaj od nějakých pobudů. Jenže jí nebylo vůbec dobře, dýchala přerývavě a měla pocit, že každou chvílí omdlí.
Kantýna byla veliký stan se spoustou viklajících se lavic a stolů zabořených do bláta. Zrzek zamířil ke kuchtíkovi, který naběračkou připravoval pozdní svačinu pro pracující. ,,Nazdar, Charlie," pozdravil kuchtík zrzka a naběračkou zalovil v obřím kastrolu. ,,Jednu porci navíc tady pro...?" Očekávala, že řekne princezničku, takže na ticho zareagovala po poměrně dlouhé době. ,,Pansy," dořekla skoro až stydlivě. Nevěděla, jestli se jí to jen nezdálo, ale na malý okamžik se na ni zrzek docela mile usmál. ,,Tumáš, Pansy," pravil kuchtík přátelsky a podal jí misku. Bylo to hezké. Protože byla zmijozelská potvora, nikdo se k ní nikdy nechoval pěkně. Tihle neohrabaní a špinaví chlápci s ní zacházeli jako s dlouholetým parťákem. Ale stejně jimi opovrhovala a ani kuchaři nepoděkovala. Když se otočila zády k nim a zamířila k volnému stolu, slyšela zrzka říkat: ,,Díky i za ni, kámo. Je děsně unavená." Sedl si naproti Pansy a hned se dal do jídla. ,,Proč jste to udělal?" zeptala se skoro až vyčítavě. Zrzek k ní podiveně vzhlédl. ,,Co?" zahuhlal. ,,S plnou pusou se nemluví," napomenula ho nejdřív. Chvíli mlčela a pak pokračovala: ,,Proč jste za mě poděkoval a ještě mě před ním omlouval?" ,,Nechtěl jsem, aby si myslel, že seš neomalená kráva," odpověděl a pokračoval v jídle jakoby nic. Pansy na něj dlouho koukala, pak jí to nedalo. ,,Ale co když jsem...?" zeptala se. Znovu se na ni koukl, tentokrát nejdřív polkl, než řekl: ,,Nejseš kráva, nejseš princeznička, seš Pansy." Pansy nevěděla, jestli z toho být naštvaná, smutná, potěšená... A tak se pustila do polévky. Teprve po pár minutách jí došlo, jak veliká zima jí je. Při kydání se sice zahřála, ale taky se během toho zpotila a teď jí ten pot studil. Nechtěla to dát najevo, předstírala, že je v pořádku. Modlila se, aby jí polévka pomohla, ale nijak velký účinek na ni neměla. ,,Donesu nám čaj," řekl zrzek a vstal od stolu. Pansy očekávala, že odejde, ale on místo toho nejdřív přešel na druhou stranu, kde seděla. Svékl si mikinu a přehodil jí Pansy přes ramena. Když zamířil k nádobám s čajem, Pansy spěsně vyhrkla: ,,Díky, Charlie!" Překvapení v jeho tváři vystřídal zářivý úsměv.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
