Vánoční prázdniny pro ni byly příliš dlouhé. I když měla Minerva plno povinností, stejně měla čas se nudit. Její srdce bylo neklidné. Na létání byla příliš velká zima a tak celé večery trávila v knihovně. Kromě ní tam býval ještě Severus Snape, ten sedával v nejzazším koutě, takže o něm často nevěděla, dokud si nešla pro další knihu. Stejně tak na chodbách potkávala jen duchy, kteří zpívali koledy. Jinak byli všichni doma. Minerva však nedokázala navštívit své rodné městečko. Už ani tajně nechodívala na mši svého otce. Nedokázala by se mu podívat do očí. Nemohla by se podívat do očí ani jednomu z nich. Ta myšlenka ji rozesmutnila, tak zaklapla knihu a vydala se do svých komnat.
Cestou zaslechla podivné šramocení kousek od kuchyně. Napadlo ji, že by se tam mohl schovávat nějaký mrzimorský žák hledající zásoby kompotů, tak tam zamířila. Místo toho uviděla svého nebelvírského svěřence. ,,Brej večer, paní profesorko," řekl jako by nic. ,,Taky jdete nahoru?" zeptal se. Minerva byla tak překvapená, že pouze přikývla. Vydali se hradem bok po boku. ,,Proč nejste doma?" zeptala se Minerva. ,,Zdá se, že všichni vaši kamarádi tráví Vánoce doma. Proč ne vy?" ,,Všichni ne. Jsme tu na Vánoce dva," uklidnil ji bezstarostně. ,,To nezní dvakrát zábavně," podotkla. ,,Pořád lepší než trávit večery v knihovně," zavtipkoval. Minerva se zastavila a už se nadechovala, když dodal: ,,Ne, nemyslím vás! Myslím Snapea." To sice nebylo o moc lepší, ale aspoň to nebyla osobní urážka, takže Minerva pokračovala v chůzi. ,,Vím, že to ani nejspíš nechci vědět... Ale musím se zeptat. Proč nesete pět kilo mouky?" ,,To je tajemství," řekl Sirius a zazubil se. Minerva se nedůvěřivě zamračila, ale na druhou stranu nevěděla, jak by se mouka dala zneužít k podezřelým účelům, takže se rozhodla dál nevyzvídat.
O dva dny později slyšela Minerva zaklepání na dveře. Nechtělo se jí otevírat, ale nemohla se před světem schovávat. ,,Dobrej večer, paní profesorko," řekl Sirius. ,,Dobrý večer, Siriusi. Stalo se něco? Potřebujete něco?" ,,Připadala jste mi smutná, tak jsme vám s Remusem něco upekli." Sirius Black před předložil talířek. Minerva se musela usmát, protože na talíři ležely máslové sušenky ve tvaru skotských teriérů. Vzhlédla k Siriusovi a řekla: ,,Nikdy mne nepřestanete udivovat, Blacku." ,,Beru to jako kompliment," odvětil Sirius a věnoval jí jeden ze svých neodolatelných úsměvů. ,,Veselý Vánoce, paní profesorko." ,,Veselé Vánoce, Blacku." Mladík už se hodlal otočit na podpatku a zmizet ve tmě, když se Minerva znova zeptala: ,,Proč nejste doma, Blacku?" ,,Já žádné doma nemám."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
