,,Hnusná zima," postěžovala si Pansy Parkinsonová a skryla se ještě víc v kožíšku svého kabátu. Nebyla to skutečná kožešina. Pansy se sice vůbec nezajímala o lidi, ale se zvířaty měla přece jen soucit. ,,Musíš to vydržet," odvětil Draco a ani jí nenabídl rámě. Bídák. ,,Budu nemocná. A já nemůžu být nemocná, protože jsem na bacily příliš krásná," odvětila Pansy. Draco předstíral, že ji neslyší. Pansy proto hlasitě a trochu dětinsky kýchla a skryla svůj nosík v kapesníku. Draco se zastavil a se znechucením pozoroval svou kamarádku, jak se snaží s ním manipulovat. ,,Nemůžu se s tebou přemístit. Pořád jsem v podmínce." ,,Já vím," hlesla Pansy falešně posmutnělým hláskem. ,,Nejspíš tady venku umřu. Ale to není samozřejmě tvoje chyba." Draco se zhluboka nadechl, pak pomalu vydechl. Podíval se na Pansy, zamračil se a pak se zahleděl do nekonečných londýnských ulic. ,,Chceš ukázat jedno tajné místo?" otázal se Draco. Její oči se rozzářily. Tajné? A navíc možná i teplé místo?
Velké zklamání, pomyslela si. ,,Co to je za barabiznu?" zeptala se Pansy a znechuceně si prohlížela temné chodby domu. ,,Mé sídlo," odpověděl jí hlas, který nepatřil Dracovi. Pansy otočila hlavu směrem, odkud se hlas ozval. V jedněch dveřích stál poměrně pohledný muž, Pansy měla pocit, že tu tvář už někdy viděla... Ale nedokázala si ho spojit z žádným zážitkem. Vypadal známě, ale zároveň jinak. ,,Odpusť. Pansy byla zima a..." začal Draco vysvětlovat. ,,A tak ses chtěl přiživit teplem a pohostinstvím na svém strýci, chápu, chápu," dopověděl za něj muž. ,,No jasně! Vy jste ten Black, co pláchl z vězení!" Sirius ji zpražil pohledem, pak vyčítavě pohlédl na Draca. ,,Jaká radost vás tu mít. Udělejte si čaj, ale pak bych uvítal trochu soukromí," pravil chladně a odešel. ,,Co to do tebe vjelo, Parkinsonová?! Takhle pitomě se můžeš chovat mezi náma zmijozelskýma, ne tady," zašeptal Draco naštvaně. ,,Nemohla jsem přijít na to, odkud ho znám, to je celý," vysvětlovala Pansy a následovala Draca do kuchyně. Nikdy se za nic neomlouvala, ani v tom nehodlala začínat. I když ji trochu mrzelo, že si u azkabanské celebrity udělala vroubek. Draco postavil na čaj. Pansy si sedla k jídelnímu stolu a rozepnula si kabát. ,,Máš brandy?" Draco nevěřícně pohlédl na Pansy, ta protočila oči v sloup. ,,Má tvůj strýc brandy?" opravila se. ,,Jsem celá zmrzlá. Potřebuju nějaký alkohol do toho čaje." ,,Jdu se ho zeptat. Ne proto, že bych ti chtěl vyjít vstříc, ale protože chci mít od tebe pokoj." ,,Jsi zlatíčko!" rozloučila se s ním Pansy.
Dveře do obývacího pokoje byly otevřené, i tak však Draco ze slušnosti zaklepal na futra. ,,Přišel ses omluvit?" otázal se Sirius a dál hleděl do sklenky whisky. Draco v duchu Parkinsonovou znova proklel. Musel zalhat: ,,Ano. Omlouvám se. Pansy je trochu... Ona je..." ,,Hezká," řekl Sirius zatímco Draco hledal správná slova. ,,Chápu, že hezkým ženám projde chování, ale ve svém domě to trpět nebudu." Draco přikývl, že chápe. ,,Já jí vysvětlím, že příště..." ,,Ne, žádné příště. Na tu svou květinku můžeš obdivně koukat u sebe doma." V krbu se zjevila Narcissa. ,,To jsem si mohla myslet," pravila a luskla směrem k Dracovi. ,,Okamžitě pojď domů, mladý muži. To velké sídlo se samo před Vánoci neuklidí." ,,Taky tě zdravím, milovaná sestřenko," pravil Sirius a věnoval Narcisse zářivý úsměv. Narcissa zběžně pohlédla na Siriuse, zamračila se a řekla: ,,Měl bys ho vést k zodpovědnosti. Když už nemá zodpovědného otce, aspoň strýc by se mu hodil." ,,Taktéž ti přeju nádherný advent!" zvolal radostně Sirius, pozvedl svou sklenku a napil se. Draco bez jakýchkoliv výmluv vlezl do krbu a zmizel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
