hockey revenge

3 - Mason

Už jsou to dva týdny. Z nějakého důvodu na ní nemůžu přestat myslet. Rozptyluje mě, že za chvíli začnou zápasy a škola, ale i tak na ni myslím. Od té noci, už jsem ji nepotkal. Ani nevím, jestli chodí na naší školu.

"Mám pro tebe dobrou zprávu" zavolal na mě Thomas

"No?" zeptal jsem se a čekal zas nějakou hovadinu.

"Víš jak jsem ti říkal o té minulé párty?"

"No vím, ale nechápu co to má společného semnou" řekl jsem mu otráveně. Hodil po mě svůj mobil.

"Koukni co jsem našel na instagramu" řekl. Začal jsem se koukat na fotky cizí holky, když v tom jsem něco uviděl. Ji. Tu holku z baru.

"To je ona" řekl jsem a rozklikl si její profil.

"No nejsem úžasný?" zeptal se mě, ale já už ho skoro nevnímal. Vzal jsem si svůj mobil a našel si ji. Projel jsem ji fotky a byl trochu zklamaný, protože jsem se o ní moc nedozvěděl. Měla tam fotku s kámoškou, která se jmenovala Lucy jak jsem zjistil a pár fotek podle kterých jsem se dozvěděl, že si ráda čte, poslouchá hudbu a věnuje se tanci. Aspoň jsem teď věděl jak se jmenuje.

"Chodí k nám do školy?" zeptal jsem se.

"Jo o rok níž, než my. Chodí do třídy s Jacobem, myslím, ale nejsem jsem si jistý. Musíš se ho zeptat"

"Díky" řekl jsem, chlapsky ho objal a šel k sobě do pokoje. Dneska odpoledne jsme měli trénink, řekl jsem si, že se na ni Jacoba zeptám. Koukl jsem na hodiny a zjistil, že mám ještě 4 hodiny. Nevěděl jsem co mám dělat. Šel jsem se podívat co dělají kluci. Thomas tu nebyl, Liam se chystal na nákup a Harry s někým telefonoval.

"Mám jít s tebou?" zeptal jsem se Liama.

"Aspoň bude sranda" řekl a už bral do ruky klíčky od auta.

Poslouchali jsme písničky a zpívali. S Liamem se známe tak od školky. Je to takový můj druhý bratr. Poznali jsme se díky hokeji.

"Můžu ti něco říct?" zeptal jsem se, protože jsem o tom už potřeboval s někým mluvit.

"Mám se bát?" zeptal se mě s úsměvem.

"Někoho jsem potkal" řekl jsem mu a on čekal co bude následovat.

"Nějakou holku" upřesnil jsem a on začal dávat větší pozor.

"Potkali jsme se v baru a tak nějak skončili u mě" začal jsem mu vysvětlovat.

"A šukali jste" řekl.

"Jo a ona pak v noci utekla" řekl jsem a čekal co mi na to řekne.

"A tobě to vadí? I když je normálně vyhazuješ"

"Jo vadí a v tom je ten problém. Nevím co s tím mám teď dělat"

"Už jsou to dva týdny a já od té doby nemyslím na nic jiného"

"Že by se nám tady někdo zamiloval?"

"Víš moc dobře, že na tohle nejsem"

"Spíš mi řekni jak ji mám dostat z hlavy"

"Znáš ji vůbec?"

"Jo"

"No a kdo to je?"

"Neznám její příjmení. Vím jen, že se jmenuje Sophie a je o rok níž"

"Tu znám"

"Jak? Odkud?" vystartoval jsem. Ani jsem nevěděl kde se to ve mně bere.

"Neboj nešukal jsem ji, ale její kámošku jo"

"Jmenuje se Lucy. Často hodí na hokej, možná tam někdy vezme i Soph"

"Příští týden máme první zápas a pak se sejdeme na pláži. Třeba se tam objeví"

"Třeba"

"A i kdyby ne, je to jedno. Je to jen obyčejná holka. Bude jich ještě hodně"

"Víš, že to tak není"

"Řekni mi radši co máme na tom seznamu, ať se nemusíme vracet"

A tak jsem nakupovali. Samozřejmě, že jsme vzali pár věcí, které na seznamu nebyly, ale pro život jsou důležité. Skvělý příklad je pivo. Znovu už jsme k Sophie nedostali a já za to byl vážně rád. Nemyslím si, že jsou v tom nějaké city. Asi se prostě jen nudím toť vše. Vlastně je to stejně jedno, začne škola, začne hokej. Nebudu mít na takové myšlenky čas. Prostě na ni zapomenu.