Hockey revenge

15 - Mason

Zrovna vystupuju z letadla. Po třech měsících konečně doma. Je to zvláštní pocit. Sleduju Liama, jak vbíhá do náruče Lucy a píchne mě v hrudi. S klukama jsme se domluvili, že se večer sejdem u nás a oslavíme to. Co jsem tak viděl, tak to psali i na školní instagram, takže přijde hodně lidí.

Já osobně jsem se chtěl radši vyspat, byl jsem z toho unavený. Jako kapitán, jsem musel kluky hlídat a to je dost těžký úkol, protože ty zvířata chtěli furt jen chlastat a nebo šukat.

Začínal tady už být hodně velký bordel. Asi za chvíli ohluchnu. Zvedl jsem se a chtěl jsem se jít schovat do pokoje. Dlouho jsem neviděl Harryho, tak jsem šel podívat jestli je u sebe. Pootevřel jsem dveře a málem jsem dostal infarkt. Viděl jsem ho se Soph. Líbali se. Oni se líbali. Můj bratr ji líbal i když věděl, že se mi Soph líbí.

Rychle jsem zabouchl dveře a šel směrem ke dveřím z bytu. Nechci tu teď být a už tady ani nemám co dělat. Rychle jsem si ještě vzal pár věcí z pokoje a klíče od stadionu. Bohužel jsem musel projít obyvákem a všemi těmi lidmi tam. Už jsem skoro prošel, když v tom mě zastavil Liam.

"Kam jdeš?

"Na stadion"

"Proč?"

"Jen tak"

"Co se stalo?"

"Nic"

"Hej"

"No?"

"Vidím, že se něco děje, takže mluv"

"Viděl jsem Soph"

"A?"

"Líbala se s Harrym"

"Cože?"

"Slyšel jsi"

"Harry?"

"Jo"

"To mě mrzí, fakt
jsem od něj nečekal"
"Hm" řekl jsem mu
a odešel na zimák.

Bruslil jsem si jen tak, tam a zpátky. Miluju hokej, ale už to není takový jaký to bylo kdysi. V poslední době je to jen o vyhrávání zápasů. Bylo fajn si jen tak zavzpomínat.
Slyšel jsem nějaké zvuky. Moc lidí klíče nemá, ale i tak věděl jsem moc dobře kdo to je.

"Co tady děláš Liame?"

"Jsi můj nelepší kámoš,
kde jinde bych měl být?"

"S Lucy?"

"Ona jeden večer beze mně přežije"

"Díky"

"Kdykoliv"

Nakonec jsme na stadionu i přespali. Na žiněnkách v gymu. Když jsme byli malí dělávali jsme to dost času. Když jsme utíkali z domu od rodičů za trenérem.