hockey revenge

9 - Mason

Už jsou to dva týdny od zveřejní té fotky se Soph. Bylo to trapné ale z nějakého důvodu se mi líbilo, že na ní takhle nebude nic zkoušet, protože co si budet, ale moje jméno tady něco znamená.
Věděl jsem, že Soph je stydlivka a proto ji tahle situace nebyla přijemná. Kvůli tomu se mi zase vyhýbá, což mě štve.
Kluci si ze mě taky dělali srandu a vyptávali se mě co s ní teda mám a kdy jim ji představím. Posílal jsem je v podstatě do prdele.

"Čau" pozdravil mě Liam.

"Tak co?"

"Co co?"

"Víš moc dobře na co se
ptám, pozval si ji už?"

"Ne ještě ne"

"Začínáš mě s tím už srát"

Aby jste pochopili, Liam je už tři roky zakoukaný do nějaké slečny. Co tak vím, tak se spolu v prváku vyspali. Samozřejmě omylem, prostě byli opilí. No a on na ní od té doby myslí, sice nevím která to je, ale mám stochutí jim to rande domluvit. Protože co si budem, není moc přijemné vidět nejlepšího kámoše nešťastného. Jenže když si nedá říct nedokážu mu pomoct.
Stejně jsem se teď potřeboval soustředit na zápas. Zítra máme trénink a v pátek večer zápas. Byli jsme lepší jak protihráči, ale tak jistota je jistota.

"Tak ji zkus pozvat na zápas,
třeba i s nějkou kámoškou ať
to hned nevypadá jako rande"

"To není špatný nápad, vlastně je
to skvělý nápad. Musím je najít"
řekl a odběhl.

Pobaveně jsem sledoval jak běží po chodbě a málem srazil skupinku holek. Měl bych napsat Soph. Napadlo mě, když jsem viděl jak se snaží on.
Vytáhl jsem mobil a napsal ji, že o víkendu pořádám párty a ať přijde. Buď to bude vítězná párty a nebo na smutek. Ještě jsem to rychle napsal klukům na skupinu, ať to rozhlásí a šel na přednášku.

Ty dva dny utekly celkem rychle, Liam kolem mě poletoval jak sluníčko, protože mu na tu nabídku jeho láska kývla. Respektive. Přijde na zápas, ale i s kámoškou, prý tam stejně chtěli jít. Nakonec ji přesvědčil aby dorazili i na tu mojí párty.
Upřímně jsem mu to přál, konec konců čekal tři roky.
Jenže jsem mu to i nějakým způsobem záviděl. Sám nevím proč. Nikdy jsem takový pocit necítil a když jsem se s ním o tom bavil, řekl mi že je to láska. Samozřejmě jsem se mu vysmál. V podstatě jsem ji neznal, ale chtěl jsem ji poznat. Což byl vlastně první krok špatným směrem. Nechápejte mě špatně, ale já na ty vztahy nějak nejsem. Bojím se toho. Nechci ztratit hlavu jen kvůli člověku, který mě mohl do vteřiny opustit a to ještě k tomu bezdůvodně.

Sedím v šatně a přemýšlím, jestli až vyjdu z šatny uvidím ji na tribuně. Nakonec jsem ji tam uviděl. Byla tam s nějakou kámošku a vypadala štastně. Když byla opilá svěřila se mi, že miluje hokej a hokejisty ještě víc, neříkám nic, ale dobře se mi to poslouchalo. Navíc mi nahrávalo do karet. Když jsme vjeli na led, upřela na mě oči. Málem jsem dostal infarkt, když mi došlo, že na mě nepatrně mávla. Mávl jsem ji zpátky a nějaké holky sedící za ní, začaly vyvádět a asi se i hádat na kterou z nich to bylo. Kdyby jen věděly, že jsem je sotva viděl a i tak rozmazaně, protože jsem sledoval jak se Soph zasmála.

Nakonec jsme vyhráli 4 : 0. Ne, že bych to říkal, že. Hned z ledu jsem šel k ní, chtěl jsem ji ještě stihnout než odejde a tak jsem dal všechno nepotřebné na lavičku a vydal se jejím směrem. Překvapilo mě, že tím samým směrem šel i Liam. Když se zastavil u Lucy málem jsem odpadl. Takže on celou tu dobu chtěl nejlepší kámošku Soph? OMG. Viděl jsem ten moment, kdy mu to došlo, když jsem k nim došel a pozdravil Soph. V podstatě na skočila a objala mě. Bylo vtipné jak byla o proti mě malá, zvlášť teď, když jsem něl ještě brusle.
Potěšilo mě a tak jsem ji omotal nohy kolem svého trupu, přidržel jsem si ji u sebe a objal ji zpátky.

"Na tohle bych si zvykl"
pošeptal jsem ji do ucha
a sledoval jak se zachvěla.

"Pusť, jsem těžká" řekla a
vyprostila se z mého sevření.

"No tak to vážně nejsi princezno"
všiml jsem si, že nás zas někdo
fotí a tak jsem musel začít jednat.

"Přijdeš na tu párty, že jo?"

"Přijdu" řekla a
obě holky odešli.

*

"Proč si mi neřekl, že je to Lucy?"
zeptal jsem Liama hned co holky odešli.

"Ani nevím"

"Aha"

"Nenaštvi se, ale bál jsem se, že
pak zjistím, že už si s ní něco měl"

"No tak to se nemusíš bát" řekl jsem a už jsme nasedali do auta.

Po půl hodině začali chodit lidi a já se přistihl, že vyčkávám jen na Soph.
Mimochodem s tím focením jsem měl pravdu. Někdo už to dal i na ig. Objímací fotku a popisek.

Tak, že by to vážně byla pravda? Máme to teda chápat tak, že pyšná přítelkyně šla podpořit svého přítele? No tp rpzhodně spousty divčích srdcí nepotěší. No jestli je to pravda, tak to gratulujeme a přejeme dlouhé trvání.