Hockey revenge

7 - Mason

Cítil jsem, jak se pohnula. Nevím jak, ale nějak v noci si na mě lehla. Cítil jsem ten pohyb, když se chtěla zvednout a utéct.

"Ani na to nemysli. Nechci, abys mě pak zase měsíc ignorovala" řekl jsem a stáhl ji zpátky na sebe. V podstatě na mě ležela no.

"Nevím co říct" řekla po pár minutách ticha. Aspoň už nechtěla utéct.

"Tak neříkej nic"

"Nic si nepamatuju, my jsme spolu něco měli?"

"Neboj se, nic se nestalo. Jen nebyl dobrý nápad, abys byla opilá sama doma"

"Tak to děkuju. Asi. To tričko znamená, že si mě převlíkal?"

"Jo"

"Bože" řekla a odvrátila ode mně pohled.

"Nestyď se, všichni děláme v opilosti blbosti"

"Ale ne takové, strašně moc se omlouvám. Myslíš, že bychom
na to mohli zapomenout. Prosím"

"To záleží. Dlužíš mi pár odpovědí. A taky snídani"

Zasmála se a já se musel usmát, chyběl mi ten její smích.

"Pojď, zajdeme si na snídani. A nezkoušej říct ne. Dlužíš mi to"

"Dobře a kam?"

"Znám jednu dobrou kavárnu" řekl jsem, šel pro klíčky od auta a bral do rukou dvě bundy. Jednu pro sebe a druhou pro Soph, která už měla na sobě zpátky své šaty.

Dovedl jsem ji do auta a vyjel směr kavárna. Samozřejmě jsem ji otevřel dveře jako getleman.

"Wow" řekla s údivem.

"Hezká že?"

"Nádherná"

"Jsem rád, že se ti líbí. Bude to teda sladká nebo slaná snídaně?"

"Ještě nevím, co ty?"

"Vážně se ptáš?"

"Pravda"

Nakonec jsme si oba objednali vajíčka, toust, avokádovou pomazánku a zeleninu k tomu. Bylo to výborné. I Sophii si pochutnávala a z toho jsem měl ještě větší radost.

"Je to vážně úžasné"

"Že jo"

"Sem si budu muset ještě někdy zajít"

"Ale ne beze mně"

"Hahaha"

"Já to myslel vážně princezno" řekl jsem a sledoval, jak zčervenala.

"Mimochodem, dlužíš mi pár odpovědí"

"A já už doufala, že si na to zapomněl"

"No takže, můžeš mi říct víc o tom vašem vztahu s Jacobem, nebo co to bylo?"

"Co přesně víc?"

"Nejlépe všechno, kdy jste spolu začali chodit a proč? A tak"

"Chodili jsme spolu necelých 7 měsíců a rozešli se, protože mě podvedl. Na
moje narozeniny. Proto jsem vlastně šla do toho baru, kde si mě našel"

"Proč jsem o vašem vztahu nevěděl?"

"Protože jsme to tajili"

"Proč?"

"Protože to chtěl"

"A ty?"

"Já co?"

"Jestli si to chtěla taky"

"Ne, nechtěla"

"Spali jste spolu?"

"Na tohle znáš odpověď"

"Pravda. Ale dělali jste spolu něco, že?"

"Na tohle ti nebudu odpovídat, vůbec už ses ptal dost"

"Dobře dobře, už jen jedna poslední"

"Dobře tak poslední, využij toho"

"Včera v noci si mi řekla, že ti Jacob říkal, že jsi těžká a že některé části tvého těla nejsou krásné"

"Upřímně nic si nepamatuju, ale jo něco takového mi říkal"

"V tom případě mě to mrzí" už mi došlo, proč snědla jen půlku té snídaně.

"Nemusí, smířila jsem se s tím, že má pravdu"

"Když myslíš, půjdu zaplatit"

"Ne počkej"

"Co?"

"Zaplatím svou půlku"

"To rozhodně ne"

"Nebudeš za mě platit"

"Ale jo budu"

"To ale není fér"

"Pozval jsem tě, takže je. Mám tě hodit domů?"

"Nemusíš, klidně půjdu pešky"

"To ani náhodou, vezmu tě domů"

"Dobře děkuju, za všechno" řekla a dala mi pusu na tvář, když jsem ji zastavil před bytem.