Hockey revenge

12 - Mason

Když jsem se vzbudil, byla už pryč. Proč furt mizí kurva. Chtěl jsem s ní mluvit. Zvedl jsem a našel papírek na nočním stolku. Napsala, jen debilní promiň. Vzal jsem ten vzkaz, roztrhal ho a hodil do koše.

Šel jsem se kouknout, jak velký bordel jsme zase udělali. Kluci už tam začali uklízet, tak jsem se k nim přidal. Po dvou hodinách to tu bylo čistší než kdy dřív. Chtěl jsem se jít ještě vyspat, protože jsem toho moc nenaspal, ale zazvonil mi mobil. Chvíli mi trvalo, než jsem ho našel. Byl to trenér. Chce, abych svolal poradu, protože poletíme do kanady kvůli zápasům. Všichni z toho mají radost, konec konců kdo by neměl že.

Tři týdny uběhly jak voda. Momentálně s klukama stojíme na letišti a čekáme na odbavení. Stojím tu a pozoruju Liama jak se loučí s Lucy. Na té párty si řekli, že se vzájemně přitahují a že by se chtěli poznat i trochu víc. Teď tu stojí, cucají se přede mnou. Přeju mu to, to rozhodně, ale taky jim strašně závidím. Taky chci mít někoho, kdo by se o mě bál a měl mě rád.

Soph semnou pořád nemluví. Řešil jsem to s Lucy a ona mi řekla, že se prostě bojí. Bojí se, že ji jen využívám. Lucy se ji to snažila vysvětlit, ale prý to nepomáhá. Je pravda, že vždycky když jsme se setkali, skončili jsme v posteli. Ale nikdy by mě nenapadlo, že si bude myslet tohle.

Už sedíme v letadle. Čeká nás 18 hodinový let. Už po deseti minutách mi tu Liam plakal, že už mu Lucy chybí. Dělám si srandu. Ale chyběla mu.

"Promluvme si" řekl najednou.

"O čem?"

"Musím ti něco říct"

"Ano?"

"Nic mi do toho není, ale viděl jsem v poslední době Soph s Harrym. Jakože dost blízko"

"Jakože jak moc?"

"No dost"

"Aha"

"Nechci ti to nějak kazit. Jen bys to měl asi vědět"

"Díky"

"Máš ji rád"

"To je otázka nebo?"

"Všichni víme, že máš. Tak s tím, ale něco dělej. Dřív než bude pozdě"

"A co s tím mám asi tak teď dělat, když budu několik kilometrů od ní"

"Jestli ti na tom záleží, tak něco vymyslíš"

"Stejně už je asi pozdě, tak co"

"Když myslíš, jen pak zamnou, nechoď plakat"

"Blbečku"

"Já to myslím vážně, tu chvilku, když jste se bavili, vypadal si fakt šťastný. A takový jsi dlouho nebyl. Ani hokej ti nedělal takovou radost" řekl a odešel.

Věděl jsem, že má pravdu. Vážně jsem to věděl. Ale jestli vypadá šťastná s Harrym, tak proč ne. I když mě neskutečně štve. Myslel jsem, že Harry není takový. Obzvlášť po tom našem rozhovoru, tehdy na té párty. Asi si s ním budu muset pak promluvit. Protože tohle si bráchové nedělají.

Chvíli jsem se snažil spát, ale furt jsem myslel na to co mi Liam řekl. Už jsem to nevydržel tak jsem napsal Harrymu.

"Co máš se Soph?"

"Taky tě zdravím bráško"

"Myslím to vážně"

"Co přesně?"

"Co s ní máš?"

"Nic, jsme kámoši"

"A?"

"Prostě se bavíme"

"Aha"

"Nebuď naštvaný, že mě má ráda"

Na to už jsem mu nic neodpověděl, protože mě naštval. Radši jsem si pustil film, protože jsem o tom už nechtěl přemýšlet. Stejně jsem na to myslel a snažil se uklidnit, tím že by mi to Harry neudělal. Obzvlášť když věděl, že se mi libí. 
Ale na druhou stranu jsem si taky uvědomoval, jak na ni všichni kluci na té párty koukali.