Hockey revenge

5 - Sophie

Vysmála jsem se mu a odešla. Díky bohu, už mě nezastavil. Věděla jsem, že si ze mě utahuje, protože ani náhodou by nikdy nespal po druhé s tou stejnou holkou podruhé, natož semnou. Co tak vím, tak nikdy s někým nechodil. Sice každá sní o tom, aby si ji aspoň vzal do postele, ale málo které se to povede. Vlastně těch holek ani není moc, nebo jako jo je, ale je tu několik hokejistů, kteří jsou mnohem horší. No můj názor je prostě je, že je kluk co sice má rád sex, ale je taky dost vybíravý.

Zakázala jsem si na něj dál myslet. Nebudu se bavit s nikým, kdo si ze mě utahuje. Ráda bych si namlouvala, že toho lituju, ale nechci si dál lhát. Pořád cítím, jak se mě dotýkal. A chybí mi to. Přemýšlím, jestli to nemůže být jen tím, že jsem poznala jaké to je být s někým v intimním vztahu, ale někde hluboko v sobě vím, že to tím není. Jsem si vědoma, že to nemůžu moc srovnávat, když byl Mason první, ale i tak mám pocit, že toto bylo něco víc. A o to víc mě to děsí.

Zítra nám začíná škola. Možná se i těším. Neříkám, že škola je skvělá, to fakt ne. Obzvlášť během zkouškového. Na to se teda určitě netěším. Ale aspoň bude mít můj život zase nějaký řád. A taky aspoň nebudu mít žádnou volnou chvilku na přemýšlení nad ním.

Přišla mi zpráva, jenže jsem klasicky nevěděla kde mám mobil. Po asi deseti minutách jsem ho našla. Píše mi Harry. Což je hodně divný, ale že fakt hodně divný.

"Ahojky, máš chvilku čas?"

"Nespletl sis číslo?"

"Soph?"

"No jo, co potřebuješ?"

"Máš teď chvilku čas?"

"No ano, ale furt si mi neřekl proč"
"Udělala jsem něco?"

"Neboj se, nechci ti nic udělat. Chci s tebou mluvit. Můžeme se sejít v kavárně tam na vaší ulici?"

"Dobře no, kdy?"

"Ideálně hned, za deset minut tam můžu být"

"Ok"

Po deseti minutách

Otevřela jsem dveře kavárny. Pohledem jsem začala hledat Harryho. Když už jsem ho našla, zasekla jsem se v pohybu. Nebyl sám. Seděl vedle něj Liam. Teď už jsem se vážně začala bát, že se něco špatného stalo.

"Teď mě děsíte, co se stalo?"

"Taky tě zdravíme" řekl Harry.

"Za všechno můžu já, chtěl jsem s
tebou mluvit" řekl pak Liam.

"Dobře o čem?" řekla jsem už trochu klidněji.

"Lucy" zašeptal a začal se červenat.

Hned jsem si vzpomněla, jak mi Lucy jednou říkala, že spolu spali. Prý se to stalo na nějaké párty. Prý byli lehce opilí a Lucy ráno utekla. Nakonec se nějak dohodli, že na to zapomenou, ale na Lucy bylo vidět, že se ji líbí.

"Co je s ní?" zeptala jsem. Protože
jsem se o ní začala bát.

"Chodí s někým? Nebo chce nějakého?"
zeptal se a díval se mi do očí.

"Ona se ti líbí že"

"Možná"

"Na tohle by ses měl zeptat ji a ne mě"

"Prosím"

"Ne nechodí s nikým"

"A chce někoho?"

"Asi ano"

"Asi? A koho?

"Na tohle by ses měl zeptat ji"

"Dobře tak jinak"
"Když ji pozvu na rande, odmítne?"

"A co tady děláš ty?" zeptala jsem se Harryho.

"Já jsem jen jeho psychická podpora, už dva roky
ji chce, ale furt nesebral odvahu. Už jsem se na
něj nemohl dívat" řekl Harry a začal se smát,
zatímco Liam vypadal na pokraji zhroucení.

"Aha" řekla jsem fascinovaně.

"Furt si mi neodpověděla" připomněl se Liam.

"Zkus to a uvidíš" řekla jsem mu jen a doufala, že to udělá. Protože jsem věděla, že přes to všechno se Lucy furt líbí. Potom už jsme si jen nezávazně povídali. Když přišla řeč na Masona, zvedla jsem, omluvila, že už musím jít a rychle utekla domů. Nechtěla jsem Lucy říkat o Liamovi aby měla aspoň nějaké překvápko. Věděla jsem, ale že před ní nic neutajím a tak jsem si šla radši lehnout.