Kvůli zranění jsem musel na nějakou dobu přestat. Zeslábl jsem, ne fyzicky, tolik jako psychicky. Opět jsem ztratil disciplínu. Začal jsem se bavit s novými lidmi. Tyhle noví přátelé ale často pili alkohol a chodili do nočních klubů. Samozřejmě nikomu z nich nebylo osmnáct. Jak jsem se s nimi poznával, začalo se to projevovat i na mě. Občas jsem se opil, zkusil jsem cigarety nebo jiné nikotinové produkty. Vzpomínám si, když jsem s nimi v létě šel na venkovní festival. Dost jsem se opil, ale pamatuji si, že tam jsem se poprvé políbil s holkou. Bylo to opravdu hezké a proto jsem na podobné akce začal chodit častěji. Postupně jsem si ale uvědomoval, že pokud takhle budu pokračovat, tak v životě zůstanu tam, kde jsem. Na dně. Byl jsem s nimi opět v klubu na diskotéce, ale tentokrát jsem se necítil jako vždycky. Už jsem neměl takovou radost z té hudby a ze všech tančících lidí. Najednou jsem nechápal, co si na tom ti lidé užívají. Odešel jsem domů a ještě ten večer jsem šel běhat. Uběhl jsem celou trasu parkem. Tři kilometry, nikdy předtím jsem tolik neuběhl. A v ten moment jsem si také uvědomil, že klíčem je rychlost a nikdy nepromarnit jediný den. Musíte se zlepšovat a na všechno pospíchat. Když nebudete mít čas přemýšlet nad tím, proč to děláte, nebudete mít ani čas přestat.
