Udeřil ve věži kostelní zvon
zazněl jako ten největší hrom.
Zvuk nepadal, tlačil se do ulic,
přinesl prásknutí nejedněch okenic.
O kostky dlažební černé jak duše
prohnul se, po schodech ke dveřím kluše.
Prolétnul jizbou a v okně zahléd
nehybné synagogy světlou zeď.
Od střechy odrazil se a pádí k lesu
tam ztrácí se v korunách jehličí
Avšak i starý muž stále ho uslyší;
proud tolika hlasů, jejž neunesu.
