Vítr co šumí listy jasanů
jež míjím na své cestě,
zezadu pohání: neustanu;
a šeptá: chci dál vést tě!
Slunce se opírá o listy trávy,
seč v rovině, zem si tu hraje,
kousek si bez stromů nepředstavím,
v srdci mám část tohoto kraje.
Rozcestí často bohužel míjíme,
ač ve stínu pod lípou skrývá dech,
kam že duše se ubírá nevíme,
na kříž psáno: Život plyne ti po dnech.
Když s životem jsi smířený
víš, co je Bůh, kdo Život.
Namísto minut počítáš vteřiny,
jsi jeho pánem, jeho pilot.
