Ve světle tvého úsměvu

9. Na stopách lásky

Když jsem opouštěla kancelář, bušilo mi srdce nadějí a nervozitou. "Šla jsem z práce, celá natěšená, až se mi Lukáš ozve," říkala jsem si. Ale pak mi v hlavě začaly prolézat ty nejhorší scénáře. „Co když se neozve? Co když jsem mu dala špatné číslo? Co když to celé bude totální trapas?"

„NE, VANESSO! Přestaň myslet na takové scénáře! Dopadne to určitě dobře," snažila jsem se povzbudit samu sebe.

Bylo asi 5 hodin a já už se nemohla dočkat. Najednou mi přišla zpráva z neznámého čísla. Srdce mi vynechalo. „Začala jsem vyšilovat a hned jsem volala Eleně. ON MI NAPSAL!"

„Co ti napsal? Co ti napsal?!" Elena byla na druhém konci s takovým nadšením, že jsem se musela smát.

Otevřela jsem zprávu a přečetla ji: „Ahoj Van, v 19:00 u tebe doma. Pošli mi adresu." Nohy se mi rozklepaly a začala jsem pištět na celý byt.

„Už jedu!" zakřičela Elena, která mi jela na pomoc. „Oblečeme tě, namalujeme tě! Musíš být ta největší sexy kočka v celý Praze!"

Rozesmála jsem se a s lehkým pocitem nervozity jsem se šla připravovat.

Když dorazila Elena, držela v ruce velkou papírovou tašku. „Co to je?" zeptala jsem se zvědavě.

Elena mi tašku podala a řekla: „Dárek pro tebe, za to všechno, co se ti v životě děje."

Otevřela jsem tašku a moje oči se rozšířily překvapením. Vytáhla jsem ven nádherný, sexy červený šaty. „To si nemůžu vzít od tebe," řekla jsem, cítíc se trochu trapně.

„Ale můžeš, zasloužíš si to," odvětila Elena a já ji objala. „Děkuju, jsi úžasná!"

Rychle jsem se oblékla a Elena mě pečlivě prozkoumala. „WOW! Tyhle ti fakt sednou, Van. Jsi jako vášnivá královna!"

„Ty jsi vážně skvělá stylistka," smála jsem se a začala si uvědomovat, jak moc jsem si to celé užívala.

Elena se zatvářila vážně: „Dobře, ale co teď? Měla bys být připravená na cokoliv! Mám nějaké vtipné otázky, abys zjistila, jestli je Lukáš ten pravý. Například, co bys dělala, kdybys měla najednou devět životů?"

„Hmmm, snažila bych se neztratit žádný z nich a pořádně si užít ten, co mám teď," odpověděla jsem.

Elena se zasmála: „Tak to by ti šlo! Ale teď vážně, Lukáš je v pohodě? Nechci, aby ti zase ublížil jako ten předchozí..."

„Vím, co myslíš. Ale teď mám pocit, že se mi něco dobrého blíží," řekla jsem s nadějí v hlase.

Po několika vteřinách nervozity se ozvalo zaklepání na dveře. Srdce mi začalo bušit jako na závodech. „Je to on?"

Elena se zašklebila: „Kdyby měl někdo jiný tu odvahu, pak mu musíme hned říct, že si nepřejeme, aby se ti znovu rozpadl svět."

S úsměvem jsem se podívala na Elenu a pak se rozhodla otevřít. Když jsem otevřela dveře, uviděla jsem Lukáše s krásným úsměvem a rudou růží v ruce.

„Ahoj, Van!" řekl s takovým nadšením, že jsem měla pocit, jako bych byla v nějakém romantickém filmu.

„Ahoj! Ty jsi mě překvapil," odpověděla jsem s úsměvem. „Omlouvám se, že jsem se na poslední chvíli oblékala, moje stylistka tady dělala zázraky."