Ve světle tvého úsměvu

3. Tajemství a srdce

Z pohledu Daniela:

Jejich společná večeře byla jako splněný sen. „Byla super, moc si rozumíme. Myslím si, že nám je spolu dobře," přemýšlel, zatímco si pomalu oblékal košili.

Ale v jeho mysli se mísily pocity radosti a nervozity. Jak to ze sebe dostat? Jak jí říct, co cítí, aniž by ji zklamal? „Srdce na dlani, Danieli! To je tvá šance, nebuď zbabělec!" šeptal si pro sebe.

Když se nakonec rozhodl, že je připravený, zaslechl zvonění telefonu. Vanessa, s níž ještě chtěl promluvit, zvedla telefon a začala mluvit s matkou. „Skvělé," pomyslel si Daniel a posadil se na postel. „Teď mi to celé zkazí..."

Představoval si, jak zní rozhovor: „Ahoj, mami! Jo, právě jsem se vrátila z rande s úžasným klukem. Jo, jo, ten má opravdu krásný úsměv." ušklíbl se Daniel s lehkým úsměvem. „Jsem ten, kdo by měl mluvit, když jsem se zatím neodvážil říct, co cítím."

O patnáct minut později, když se stále nemohla odtrhnout od telefonu, Daniel si vzal papír a napsal krátký vzkaz:

„Užil jsem si to s tebou a doufám, že se brzy uvidíme. Tvůj D."

Napsal na lísteček své telefonní číslo a položil ho na stůl, kde si Vanessa jistě všimne. „Snad se mi ozve. I když... co když mě odignoruje? Ne, Danieli, nesmíš být tak pesimistický.

Zatímco Vanessa telefonovala, Daniel se dooblékl a připravil se na odchod. Přemýšlel o nadcházející schůzce, ale jeho mysl se neustále vracela k Vanesse. Jak jí to všechno řekne? Jak na to zareaguje? Bude mě chtít po tom všem ještě vidět?

Když konečně vyšel z bytu, ve vzduchu bylo něco lehkého a nadějného. Ale zároveň mu v hlavě kroužily obavy. „Co když ji to, co cítím, vyděsí?"

Přišel do kanceláře a kolegové si hned všimli, že není zcela ve své kůži. „Hej, Danieli, co je s tebou? Vypadáš, jako bys zrovna ztratil závod na sto metrů!" zavtipkoval jeho kamarád Martin.

„Ne, ne, já jsem jen... v jednom kole, víš jak. Ale nic, co by se nedalo vyřešit šálkem kávy a trochou optimismu," odpověděl Daniel, snažící se vypadat klidně. „Jak se má tvoje nová přítelkyně?"

Martin se rozesmál. „Pořád mě trápí, ale naštěstí mě dostává zpět do formy! Mimochodem, slyšel jsem, že plánujete další rande. Máš šanci na lásku, kamaráde!"

Daniel přikývl, ale jeho myšlenky byly stále u Vanessy. Po celém dni plném schůzek a mailů se konečně dostal domů. Přestože se mu ve vzduchu mísily různé emoce, jedna se vynikala nejvíce: naděje.

Náhle se mu ozval telefon. Bylo to číslo, ve které doufal, že patří Vanesse. Daniel se zarazil a jeho srdce se rozbušilo. „Co si počnu? Odpovím hned, nebo to nechám na později?"

S nervozitou, která se mísila s vzrušením, zvedl telefon. „Ahoj!" začal, když uslyšel její hlas. V tu chvíli cítil, jak se mu rozjasnily myšlenky.

„Ahoj, Danieli! Omlouvám se, že jsem se neozvala dřív... Měla jsem... trochu rodinných záležitostí na srdci. Ale chtěla jsem ti říct, že mi včera bylo moc fajn."

„I mně! Tak fajn, že bych tě měl pozvat na druhé rande, a možná i na to třetí..."

Ale Vanessa ho přerušila. „Jasně, že ano! Ráda bych..."

Pak se mu najednou zamotala hlava. Než se dostal k tomu, co chtěl říct, potřeboval jí povědět něco důležitého. 

„Musím ti říct, že... no, je tu něco, co bys měla vědět. Ačkoli je to trochu komplikované, myslím, že to mezi námi může být víc než jen flirtování a smích..."

Daniel se nadechl, nervozita mu stoupala k hrdlu. „Nechci, abys to brala špatně, ale..."

„Víš, Vanesso, když jsem byl teenager, měl jsem problém s alkoholem. Rodina, škola... Bylo to těžké období. Cítil jsem se osamělý a alkohol byl moje úniková cesta. Ale teď... teď už nic takového nepotřebuji," řekl jsem s upřímností v hlase.

Z jejího telefonu se na chvíli nic neozývalo, jako by celá místnost ztichla. Nakonec se však ozval její jemný hlas: „A jak to máš s alkoholem teď?"

„Teď už ho nepiju," odpověděl jsem s úlevou. „S tebou je mi tak dobře, že si ani nedokážu představit, že bych potřeboval něco jiného, abych se cítil šťastný."

Následně jsem cítil, jak se Vanessa lehce usmála. Zbořil jsem zeď a pozval jsem ji na druhé rande. Tentokrát do divadla.

Večer probíhal romanticky. Drželi jsme se za ruku, povídali si, smáli se. Po divadle jsme šli k autu a zeptal jsem se ji, zda by chtěla dnešní noc strávit u mě doma. Byla celá nadšená a skočila mi kolem krku. Vydali jsme se na cestu.

Jakmile jsme vešli do mého bytu, srdce mi bušilo jako splašené. Chytil jsem Vanessu za ruku a stáhl jsem z ní ty rozkošné šaty. Její smích zněl jako hudba, když se její šaty sklouzly k zemi a odhalily její krásné tělo.

„Ty jsi jako bohyně, víš to?" zašeptal jsem, když jsem ji políbil na krk, a její vůně mě doslova okouzlila. „Dnes večer nevím, jestli mám mluvit o svých problémech, nebo se prostě oddat tomuhle okamžiku."

Vanessa se usmála a na chvíli ztratila slova. „Kdo potřebuje mluvit, když je tu tolik... inspirace?" Zasmála se a chytila mě za ruku, zatímco jsem ji vedl směrem k obřím oknům, která nabízela výhled na osvětlené město. „Máš tu výhled jako z filmu. Kdybych věděla, že jsi takový romantik, vzala bych si na sebe něco hezčího!"

„Romantik? To já ne, to je jenom to světlo!" odpověděl jsem s úsměvem a přitáhl ji k sobě blíž. Vzduch byl naplněn napětím a vášní, a já si přál, aby ten okamžik trval věčně.

„Vlastně... mám strach, že tě moje minulost může odradit. Chci, aby ses cítila šťastná, a nechci, aby mě tvoje vzpomínky na mě brzdily. Můžeme to zkusit?"

Vanessa se na mě podívala, a já jsem viděl, že se v ní něco mění. „Nechci, abys mě upozorňoval na své slabosti, ale spíše abych viděla tvou sílu. Každý má svou minulost, a pokud jsi tady, teď a se mnou, tak to je to, co se počítá."

S těmito slovy mi vzala ruku a přitáhla si mě k sobě. Naše rty se setkaly znovu, a já cítil, jak mě zaplavuje vlna štěstí.

„Myslím, že tady máme něco úžasného, a já bych tě rád poznal ještě víc," dodal jsem s úsměvem.

Vzal jsem ji do náruče a odnesl ji do ložnice, kde na nás čekala obří manželská postel s bavlněným povlečením. Oba dva čekala nezapomenutelná noc, plná vášně a sexu...